Tato kniha mě zaujala už svou nádhernou obálkou, a aniž bych tušila o čem je, tak jsem jí prostě musela mít. Kniha si mě vybrala, volala na mě a teď už je mi jasné, že si ke mně našla cestu proto, aby mě okouzlila.

Autorka nám tu předkládá svůj vlastní příběh. To, jak se poprvé setkala s básní Nářek pro Arta Ó Laoghaira, ale i to, jak se později do básně zamilovala a potřebovala zjistit, jak vznikla, co její autorka cítila, jak žila a jaké to bylo v mužském světě kolem roku 1760. Ale není to jen rozbor básně, je to hlavně o životě autorky, o životě ženy, která nám představuje svůj život takový, jaký je. Její myšlenky, pocity a emoce. Ukazuje nám svou ženskost, sílu mateřství, ale hlavně sílu ženy.

Nečekejte souvislý příběh, ale autorka přeskakuje tak, jak zrovna potřebuje. Jako celek to však působí skvěle, je to jasné, krásné a všechno Vám dává smysl. Myšlenky v knize Vás donutí zastavit se, zamyslet a uvědomit si sílu textu. Knížka si vyžaduje vlastní tempo. Není to text, který by Vás nutil číst dál a dál, abyste věděli, jak to celé dopadne, ale naopak, je to text, u kterého se často zastavíte, budete přemýšlet, necháte si ho rozležet, uležet a vstoupit do Vaší mysli.

Kromě samotného obsahu jsem si zamilovala to, jak autorka píše. Je zde znát, že píše poezii. Tak nádherné věty jsem už dlouho nečetla. Chvílemi jsem měla pocit, že přede mnou slova úplně tančí. Valila se s z nich vlna emocí. Od prvních řádků je to silné, dojemné i smutné čtení. Plný text, který mě zasáhl. Určitě musím vyzdvihnout i překlad, který dokázal zachovat tu krásu, kterou pro nás autorka připravila. schovat popis