Deset let před svou smrtí Hitchens píše, po vzoru mnoha autorů, kteří podobné věci zkoušeli také (např. C. S. Lewis nebo Seneca) formu stylizovaného a (zřejmě) fiktivního dopisu - tedy fiktivního v tom smyslu, že adresát není skutečný. V rámci dopisů specifikuje povahu "hrdinského" postoje k životu a učí svého "adepta" jak se stát opozičníkem. Tato pozice Hitchensovi velice svědčí - a n... číst celéás jen může těšit, že při zmínce o disentu není |Havel jediným citovaným autorem, a tedy že se Hitchens zjevně vyzná více, než by od něj kde kdo čekal.
Hitchens psal knihu v průběhu roku 2011, kdy "bojoval" s rakovinou. Rok nato byla kniha všeobecně oceňována - a nebylo divu. Hitchense v ní totiž neopouští jeho pověstný ostrovtip, sarkasmus a ironie, a to i přesto, že terčem posměchu a budoucí obětí je nyní on sám. Je to pozice, kterou by od něj každý čekal a která je naplněna. Svůj atheistický postoj člověk dosvědčí a potvrdí jedině t... číst celéak, že jako atheista zdárně zemře, a to je i Hitchinsův případ.