Nejdřív mě napadlo, že knize by prospělo členění do kapitol. Poté jsem si ale říkala, že to ani nevadí, děj tak nějak pořád plyne. Naštěstí kniha nebyla nijak dlouhá. Jakožto "umělec" jsem si řekla, že si takovou krátkou oddechovku o Vincentovi přečtu. Místy to bylo lepší, někdy to nebylo nic moc. U části knihy jsem měla takový nepříjemný dutý pocit v hlavě, který nemám vůbec ráda při č... číst celétení knihy. Potom se mi zdálo, že to přešlo a na konci to už směřovalo k autorově hypotéze, že se Vincent nezabil sám. Vlastně celá kniha byla o tom, "co by kdyby".
Hlavní hrdinka byla neskutečně naivní, až kravka. Nevím, jak to bylo ve skutečnosti, ale vsadila bych na Vincentův odmítavý postoj a kdo ví, jestli Marguerite byla až tak naivní. V podstatě celé to bylo o tom, jak spolu mrdají a Vincent celé dny maluje.
Výpovědní hodnotu to nemělo téměř žádnou, snad kromě útržků z novin a Vincentových dopisů. Chvilku mi přišlo, jak kdyby si to tam autor naházel náhodně, jak se mu zrovna chtělo, ale tak dejme tomu, že někdy Marguerite skákala ve vzpomínkách. Zvykla jsem si. Ovšem občas tam byly věci, které si protiřečily, nebo trošku nesmysly. Např. že obraz měl jen 2 barvy a posléze je řečeno, že na něm byla bílá, žlutá, modrá a zelená. A jestli chtěl spisovatel popsat naivní kravku, tak se mu to dokonale povedlo.
I když kniha nebyla kdovíjak úžasná, tak pro mě nakonec čtení bylo příjemné a nelituju, že jsem si ji přečetla. Někdy se možná mrknu po Žízni po životě.
Jiný Guenassia a jiný Vincent van Gogh… V této knize plné emocí autor rozvíjí příběh významného malíře - podivína, ve kterém velmi zdařile vystihuje van Goghovu rozervanost, vášnivost a nespolehlivost, ale zároveň uvědomování si své mimořádnosti a jedinečnosti, které bývají všem geniům vlastní. A ti, kteří jsou jejich výjimečností a láskou zasaženi, musí na druhou stranu snášet velké ut... číst celérpení. To se právě Guenassiovi podařilo v tomto osobitém pojetí van Goghova příběhu výborně vystihnout.