Jasmína Rezavá je takovej Mišel Hulibrk v sukni, což sem si pamatoval už od Nenávisti a tento pocit jsem si ještě trochu víc připomněl při čtení Adama Habebebe nebo jak to je. Tedy klasický portrét středně starýho a středně neúspěšnýho francouze s kroasántem mezi nohama místo na talíři. Dát to Jasmína a Mišel dohromady, pravděpodobně by se jim narodila čirá ubohost.
Nicméně, ... číst celéJasmína se má ještě co učit. I když je její text břitký a smutný a všechny ty francouzský přídavný jména, pořád to vypadá jen jako rozcvička před pořádnou apokalypsou, kterou by někdo vystihl lépe. Tudíž je to taková ta knížka, co dobře sype, sem tam vyskočí fakt zajímavá myšlenka nebo výborný dialog (tam je Jasmína nejsilnější), ale ve finále jsem se z toho nepokadil. Což se nedá například říct o mořských šnecích, kterých jsem včera snědl šest a vykadil dvacet. Proč je toto na konci mé recenze? Ani já sám nevím.