''Když knihu otevřete čekáte obyčejný horor s příšerami, který nabízí pouze krev a masakry, ale zavřete ji se slzami v očích a srdcem rozervaným na kusy.'' Recenze ze zadní obálky knihy, která ji dle mého názoru dokonale vystihuje. Ačkoli v této knize figuruje postava ghúla, která splňuje všechno, co byste od ní očekávali, tak se kniha mnohem víc zaměřuje na lidská monstra. Člověku... číst celé to nechá v ústech hořkou pachuť. Myslíte, že budete číst klasickou knihu o nestvůře co zabíjí, což dostanete, ale zároveň dostanete i pěknou facku v podobě ošklivé reality. Dojde vám, že to co provádí monstrum, které se snaží přežít a dělá to, co je mu přirozené není horší, než lidé, kteří vědomě a léta fyzicky i psychicky týrají své blízké. Kniha je zasazená do 80 let a hodně mi připomínala To od Kinga, nebo Stranger Things. Je o trojici 12tiletých kamarádů, Timmym, Barrym a Doughovi, kteří si prostě užívají klasické dětské léto. Celkem rychle prvotní pozlátko idylického dětství mizí a vy se už v první půlce knihy dozvídáte nehezkou pravdu o tom, že naše hlavní trio se potýká s bolestí ze ztráty, fyzickým týráním a sexuálním zneužíváním. A do toho se objeví ghúl, který vraždí, pojídá mrtvé a unáší mladé dívky, aby se rozmnožil. Ke konci příběhu jsem se cítila naprosto zničeně a když se ukončí linka s ghúlem, přijde drsná realita v podobě epilogu, který se odehrává o dvacet let později a který vám krásně vmete do ksichtu tu pravdu o tom, jak to prostě v životě je. "Co se s námi stalo?" "Nevím, asi se stal život." Kniha je za mě lehký nadprůměr svého žánru. Čtení sem si užila a ačkoli příběh není nijak spletitý a v podstatě je vlastně i dost jednoduchý, tak to v čem je obalený to povyšuje na jinou úroveň. Co bych knize vytkla jsou ženské postavy - jejich vyobrazení je dost ploché a povrchní, ale možná je to tím, že autor je muž. Taky bych ocenila víc informací o osudu postav, třeba osud obětí co přežily, nebo následky smrti těch co nepřežili. Kniha určitě stojí za přečtení a doporučuji.