Příjemné pokračování příběhu. Alex i Leah se musí od sebe odloučit, aby poznali, že si jsou souzeni. Myslím, že bylo dobře, že ji dal Alex volnost, aby si mohla prožít studentská léta. To někdy mladým, kteří začnou spolu brzy žít chybí a potom se to snaží dohnat až , když mají závazky a mnohdy to nedopadne zrovna dobře.
Možná, že je život poskládaný z momentů. Z ničeho než mo... číst celémentů. A někdy se Ti podaří být ve správnou chvíli na správném místě a jindy ne. Někdy jedna vteřina změní úplně všechno. Někdy všechno rozhodne čas. Někdy chceš mluvit, ale ten druhý už tě neposlouchá. Tohle se asi prostě děje. V určitou chvíli po něčem toužíme, a za několik týdnů si na to sotva vzpomeneme, nebo to pro nás ztratí význam.
Existují těžké otevřené rány a pak ještě těžší. Ty, co nekrvácí a zdají se být zacelené, ale když se jich dotkneš, bolí pořád tak, jako když byly čerstvé. Axel byl moje rána.
Všichni máme nějaké obranné mechanismy. Proti bolesti, zradě nebo nebezpečí. Dát průchod emocím, umět je zpracovat a strávit je není vždycky snadné. To nejsložitější pro mě bylo naučit se svoje myšlenky dotáhnout až do konce. Přemýšlela jsem, přemýšlela a pořád dokola jsem přemítala o tom samém, dívala se na to z různých úhlů pohledu a perspektiv, až jsem došla k závěru, který mi přišel uspokojivý. A pak ...jsem nevěděla, co s tím závěrem mám dělat. Co má člověk udělat s pocity , které si v hlavě konečně nějak utřídí? Neuměla jsem je vypustit. Neuměla jsem ty pocity prostě nechat odplout. Měla jsem ruce plné výčitek, ale nebyla jsem schopná je vypustit, přestože nést si je na bedrech mě ničilo, protože každým dnem byly těžší a těžší. Bála jsem se. Nechtěla jsem otevřít tu krabici, do které jsem uložila to ošklivé, všechno, co se mezi námi stalo. Děsilo mě, že hranice mezi nenávistí a láskou je tak nepatrná a tenká...
Příběh rychle plyne, kapitoly jsou kratší a děj je vyprávěn z obou pohledů. Líbila se mi ta změna, jak u Axela, když si uvědomil, co pro něj znamená, tak i změna Leah, kdy se z ní pomalu stávala osoba, kterou kdysi bývala. Je zde mnoho hlubších úvah, nad kterými se člověk zamyslí. ,,A pak jsou lidi, co žijou minulostí. Lidi, co trpěli, kterým někdo ublížil, nebo je něco poznamenal... číst celéo. Zůstali vlastně uvězněný v realitě, která už neexistuje, a myslím, že tohle je snad to nejsmutnější, co se může stát - vědět, že ten moment, to, co tě trápí, už je pryč. ,,Leah, život musíš cítit. Vždycky. A co když to, co cítím, není vždycky dobrý? Můžeš ses splést a udělat milion chyb, my lidi jsme prostě takoví, často šlápneme vedle. A pak taky musíme umět uznat chybu a říct je mi to líto...když je to potřeba. Zlatíčko, víš ale, co je nejsmutnější na tom, když se k něčemu neodhodláš ze zbabělosti? Že až si na to po nějakém čase vzpomeneš, můžeš vyčítat jenom sama sobě, že jsi nebyla odvážná. A usmířit se sama se sebou je často těžší než se usmířit s ostatními.
My lidi jsme prostě takoví: plánujeme , sníme, těšíme se, vytyčujeme si cíle, soustředíme se jen na jejich uskutečnění, ale nemyslíme na to, co se stane, když k nim nakonec nedojdeme.
Jsem ráda, že je k dostání i další díl, přečetla jsem 1. teprv teď a ráda budu v příběhu pokračovat, konec totiž nechal úžasnou půdu pro nový začátek a chci vidět, jak to mezi Leah a Axelem dopadne i když to samozřejmě není celé jen o nich. Postavy jsou sympatické, obálka vypadá luxusně a společně s 1. knihou Vám mohou klidně zdobit interiér. Autorku jsem doteď neznala, ale není k zahození.... číst celé Doporučuji :D
Na knihu jsem narazila náhodou až téměř po roce, co vyšla, což znamená, že už je k dostání i druhý díl a já teprve začínám s touto sérii let it be. Na začátku se mi to zdálo takové divné, než se věci daly do pohybu a Leah s Axelem začali pracovat na svém poměrně komplikovaném vztahu. Co je na něm komplikovaného, řeknete si, znají se přece od dětství. No právě. Co se zprvu jevilo jako vý... číst celéhoda, může být ve výsledku ta nejhorší překážka. Doporučuji :D