Králové Wyldu byly zjevením, které, sic jí nešlo o nic jiného, nedokázala dcera Zlatorukého Gaba překonat. A to i přesto, že zezačátku tohle dobrodružství víc než zachraňování jakéhokoliv světa připomínalo poslední rozlučkovou jízdu sexem, drogami a rock-and-rolem vyřízené rockové skupiny. Už první díl měl nějaké ty mouchy, ale tady to pro tenhle okřídlený hmyz byla přímo hostina, korun... číst celéová ještě i jednou naprosto nesmyslnou smrtí – já vlastně i teď přemýšlím, jaký odstranění té postavy, ještě k tomu takhle, mělo mít smysl. Bude prý i třetí díl, ovšem po zážitku s tímhle druhým si budu muset ještě rozmyslet, jestli do toho půjdu. Pro tentokrát mi to totiž připadalo až příliš obyčejné dobrodružství.
Když jsem si přečetla Krále Wyldu, neshledala jsem na tom nic výjimečného, ale přesto mě příběh docela bavil. Než jsem se však dostala ke Krvavé Rose, tak jsem hromadu věcí pozapomněla. Nicméně tato kniha je volným pokračováním té předchozí, takže se dá číst samostatně, využívá některých postav, které se pohybují oběma příběhy a tím to vlastně spojuje.
První dvě kapitoly pro ... číst celémě byly docela problémové, protože jsem se přes to musela vyloženě překousat. U fantasy mám ráda určitý řád, zajetá pravidla, ale tady mi prostě dělalo potíže, kolik druhů postav autor zmiňuje. Kromě klasických kentaurů, obrů, trollů, můžete slyšet i o wyvernech a dracích a dalších stvůrách, které se často pospolu nenacházejí. Ale nejvíc mi asi vadily ty paskvily lidí, kteří mají králičí uši, osm očí a šest nohou jako pavouci, mluvící želvy a tak podobně. Takže tohle neskutečně překombinované využití tolika druhů se mi příliš nelíbilo.
Děj plynul docela rychle, přestože kniha není žádný hubeňour. Celá cesta, kterou Tam podnikne, od odchodu z domova, přes boje v aréně až po závěrečnou bitvu, uteklo překvapivě pohotově. Až jsem z toho měla dojem, že se mnoha momenty s ostatními jen mihla a každá scéna byla braná až moc ukvapeně. Za to závěrečná bitva se naopak docela protáhla...
Postavy byly promyšleny opravdu dobře. Každá z nich byla charakterově někde jinde, ale pospolu, v týmu, fungovaly sehraně. Autor se snažil je vystihnout, jak nejlépe uměl, některým věnoval i prostor, aby se čtenář dozvěděl něco z minulosti, ale vzhledem k obsáhlosti hlavní linky, je všechno spíše okrajové. Ale třeba se s některými ještě do budoucna potkáme a tím budou doplněny další podrobnosti.
Příběh a dialogy opravdu odsýpaly. Sedlo mi to, ale přesto mám k tomu spoustu výhrad. Především k počtu různorodých postav, kdy prostě ty typické příšery zvládnu, ale 'pozměněné' lidi, to už mi do fantasy moc nesedí. A to nemluvím o zombiích... Celou knihu jsem zvládla levou zadní, ale závěr mě naopak příliš nebavil. Bylo to docela dlouhé a všechny ty popis, kdo koho čím praštil, nebo čím ho zabil, mi připadaly zbytečné. A vůbec jsem neměla pocit epické bitvy. Určitě to pro mě nepatří k těm nejlepším a podle toho se samozřejmě odvíjí i mé hodnocení, ale přesto si další knihu přečtu a zkusím, jaký bude třetí pokus.