Český spisovatel a lingvista Jan Mukařovský patří mezi jednoho ze stěžejních představitelů českého strukturalismu, lingvistické metody, která namísto analytických ideí podporuje základ a strukturu. Tato metoda se zaměřuje na poukazování na účelnost jazyka. Mukařovský vystudoval lingvistiku a posléze nějakou dobu vyučoval na gymnáziu. V roce 1926 se poté podílel na založení Pražského lingvistického kroužku, který existuje do dnešních dní. O několik let později byl jmenován profesorem a v době, kdy mohl být jmenován rektorem Karlovy univerzity, kde vyučoval, se zřekl svých původních postojů a přidal se k ideálům KSČ. Díky tomu mohl zastávat tuto funkci šest let. V této době se však podílel na odchodu mnoha profesorů ze svých funkcí. Po opuštění této pozice byl Mukařovský ředitelem ústavu pro literaturu a až do své smrti pracoval v mírovém hnutí Světové rady míru. Tvorba tohoto autora má dvě kapitoly, po 2. světové válce vydal několik avantgardních a surrealistických děl. Poté co přešel ke KSČ se jeho díla stočila k jejich ideologii, kterou v díle zastával do konce života. Mezi knihy autora patří "Cestami poetiky a estetiky", "Umělecké dílo jako znak", nebo "Vančurův vypravěč".