Per Petterson

1952

Recenze knih autora


Obrázek knihy
Anotace hovoří o pádu komunismu v Evropě a o rakovině matky hlavního hrdiny. Tyto okolnosti se zdají být pro děj knihy důležité. Nejsou. Ta první je pouze zmíněna v malé části knihy v souvislosti s pádem Berlínské zdi, zcela bez souvislosti s příběhem (celkově o příběhu v knize nemůže být řeč). Matčina nemoc se sice knihou táhne jako zdánlivě důležitá okolnost, ale není. Kniha je o sebe... číst celéstředném a omezeném chlapovi, který ani v sedmatřiceti letech není dospělý a má dojem, že se všechno točí kolem něj.
31/03/2021
Obrázek knihy
Bylo to lepší než Proklínám řeku času, to určitě. Předlohou pro hlavní postavu byla autorova maminka, nejspíš chytrá a odvážná žena. Moc hezky je zachycený vztah sestry a o něco staršího bratra, ke kterému ona vzhlíží a oba navzájem si pomáhají. Ostatní vztahy v rodině byly horší, nejvíce pak chování tvrdé, nábožensky zaměřené matky. Vyprávění z pohledu dívky a potom mladé ženy, se četl... číst celéo dobře, občas bylo popisnější, občas se skákalo v čase, ale bylo v něm napětí i pocity.
31/03/2021
Obrázek knihy
První půlku jsem četla jedním dechem, líbil se mi pomalu plynoucí děj i poetické popisy norské přírody, epizoda z dětství s Jonem. Jdeme krást koně. To řekl, když stál před salaší přestavěnou na chatu, kde jsme toho léta s tátou bydleli. Bylo mi patnáct. Psal se rok 1948, některý z těch prvních červencových dnů. Postupně ale začíná být pomalost děje neúnosná (včetně použitého jazyka ve ... číst celésmyslu "On řekl tohle a tohle. Já jsem odpověděl tak a tak."), dějové odbočky z války ne moc působivé a vztahy mezi postavami až moc složitě vykonstruované (náhodné setkání s Larsem bez dodatečného vysvětlení, příjezd dcery atd.). Naopak konec a jeho hlubší význam by si zasloužil víc než posledních 5 stránek.
27/06/2018