Krátký lyrický román norského dramatika, který mě absolutně vtáhl, pohltil a na konci vyplivl zpět do reality. Název knížky samotné nám vlastně napovídá, že knížka je o dvou mezních situacích člověka, o jeho narození a jeho smrt. Ze začátku jsem si musela zvyknout na styl psaní autora, ale bylo to velmi rychle a takové přirozené. Knížka je velmi melancholická a přitom taková pravdivá, j... číst celéak si většina z nás představuje co bude dál. K přečtení určitě doporučuji a ještě ve mě bude určitě chvíli doznívat.
Ani tato kniha pro mne nebyla nikterak zajímavá a spíše mi přišla takvoá dosti nezajímavá a samozvaně nudná, i tou obálkou, když jsem se podíval poprvé na obálku této knihy, tak jsem byl docel au vytržení, rotože mě spíše odrazovala tím jak byla nezáživnáí a mě osobně nic neříkající proto jsem se spíše modlil aby nedošlo na to,a bych si ji musel nedejbože přečíst a nakoenc jsem jis tena... číst celék číst musel, takže co.
Druhá Melancholie není zase tolik o Hertervigovi, jako spíš o jeho sestře, která už je stará a během jednoho dne vzpomíná, jak se Hertervig vrátil z Dusseldorfu a běhal po ostrově jako magor sem a tam. Kdo nečetl první díl, může klidně skočit na druhej - zmatenej nebude, ale bude mu trochu chybět kontext, proč se Hertervig chová jako idiot. Celý to rámují dvě větší myšlenky - za prvé je... číst celé to myšlenka na stáří, protože ségra už je stará a vypadá to, že to brzy zabalí, stejně tak její bratr. Za druhé je tu myšlenka na kadění, která je úzce spjatá s myšlenkou první - ségra už je tak stará, že kadí skoro nonstop a když nekadí, snaží se rozpomenout, jestli už kadila nebo jestli teprve půjde kadit. Tento problém mě samozřejmě velmi zasáhl, protože jako fanoušek kadění se nechci dožít momentu, kdy si nebudu schopen vzpomenout si na to, jak jsem se zavřel ve svatyni a díval se na pračku a četl čistící prostředky, což je podle mě jeden z nejlepších způsobů jak trávit život.
Celkově je dvojka o něco jednodušší čtení než jednička, což ovšem neznamená, že by to byla knížka na dovolenou. Fosse si jede pořád svůj styl a neuhne ani o píď. Na konci mi přišla dvojka dokonce i lepší než jednička, protože cca posledních 20 stran dostane takovej emocionální náboj, že by se rozklepal a rozbrečel i Jirka Krampol cestou do posilovny. hešteg stáří je strašná věc.
Nevšední příběh i zpracování. Nečetla jsem nikdy nic podobného. Zvláště se mi líbil začátek knihy, popis zrodu a vnímání světa novorozencem....silné. Kniha je plná citu. Normálně mi texty bez teček, čárek, velkých písmen a klasického označení přímé řeči vadí, ale u této knihy obsah převládl nad formou a vůbec mi to nevadilo a navíc to zcela korespondovalo s obsahem. Shrnutí života obyče... číst celéjného norského rybáře do dvou dnů a víceméně dvou souvětí. Tak jak, je u Fosseho zvykem.
Romantická představa smrti mi zkazila celkovej dojem, ale dobrá rajská je prostě dobrá i když člověk nesouhlasí s přípravou rejže.
A todle byla navíc hodně krátká rajská. A to je vždy výhoda.
Musím tedy říci, že ani já sám osobně nevím, co k této knize říci, bylo to pro mne něco, co nedokážu ani já sám ohodnotit a proto se nad ní musím pořádně zamyslet. Ačkoli jakmile jsem se podíval na obálku tohoto knižního díla, byl jsem zklamán tím, jak moc má nudný náhled a poté, co jsem se do ní začetl, musel jsem jí prostě odložit, protože mne to tedy absolutně nezajímalo, bylo to něc... číst celéo příšerného pro můj zrak.