Starší ze slavných bratrů Čapkových, Josef, byl za svého života neméně úspěšný než jeho bratr Karel. Velkou část své kulturního i osobního života strávili tito bratři pohromadě. Tvořili však jak společně, tak samostatně. Josef Čapek odešel brzy do Prahy, kde pokračoval ve studiu a kam se k němu a jeho manželce eventuálně přidal také Karel. Zde také vznikala první díla, Josef Čapek se v této době nejčastěji inspiruje svou malou dcerou, která zůstávala jeho dlouholetou inspirací. Josef Čapek velmi často ilustruje knížky, ale jeho vlastní dílo na sebe také nenechá dlouho čekat. Ve svém díle je Josef Čapek znám tím, že psal i maloval to co znal, jeho díla jsou tak přímočará, upřímná, ale i emotivní. Zanechal tak za sebou výraznou tvorbu jak se svým bratrem, tak tu vlastní. Konec života tohoto umělce byl však velmi nepříznivý. Josef Čapek byl zatčen gestapem a převezen do koncentračního tábora Dachau, a posléze do Buchenwaldu, zde jej věznili více jak dva roky. V této době byl nucen Čapek pracovat v písařské a malířské dílně, kde musel psát rodokmeny esesáků. Čapek však tajně překládá spisy a píše také ty své. Krátce před koncem války a osvobozením byl převezen do tábora Bergen-Belsenu, zde vypukla epidemie tyfu, kterou již zesláblý malíř a spisovatel nedokázal porazit. Dnes nám po Josefu Čapkovi zůstává významné dílo z něhož si můžete přečíst například "Umění přírodních národů", "Dobře to dopadlo aneb Tlustý pradědeček, lupiči a detektývové", "Jak jsme hráli divadlo a co bylo na Mikuláše", nebo "Básně z koncentračního tábora" a mnoho dalších.