Kniha rozhodně není tak dobrá, jak by mohla být a jak se na začátku tváří. Úvodní kapitoly dobře a poměrně podrobně popisují hudební kariéru jednotlivých členů Led Zeppelin i jejich společné začátky. Problém nastává při líčení jejich vrcholných let, které z velké části tvoří explicitní popisy různých výstředností a výtržností, kterých se kapela a její nohsledi pod dojmem své dokona... číst celélosti a nepostižitelnosti dopouštěli. Zvlášť John Bonham z toho vychází s notně pošramocenou pověstí. Kniha překvapivě chytá druhý dech až v samotném závěru, kdy se zabývá postupným úpadkem skupiny a jejím koncem, kdy se Wallovi daří dobře zachytit tehdejší ponurou atmosféru konce jedné velké éry rockové muziky. Navzdory svému rozsahu je kniha překvapivě informačně chudá. S tím souvisí i hlavní problém: má podtitul „Když po zemi kráčeli obři“, ale Wall nedokáže vysvětlit, co z Led Zeppelin ty obry udělalo. Jak by taky mohl, když hudbě se věnuje jen velmi okrajově, spoustu času (mimo líčení skandálů) mrhá žvaněním o zálibě Jimmyho Page v okultismu a při jeho zasvěceném výkladu, jemuž vyhradil celou samostatnou kapitolu, jsem si říkal, jestli ještě pořád čtu o Led Zeppelin. Když už Wall píše o hudbě, často sklouzává k tomu, že jen vyjmenovává, odkud kapela ukradla ten či onen riff, melodii, text nebo rovnou celou skladbu. Všechny tyhle záležitosti – „vypůjčování“ hudebních motivů, zhýralé chování i koketování s okultismem – jsou nedílnou součástí příběhu Led Zeppelin. Ale kdyby měla jejich kariéra stát jen na tomhle, asi by nebyli tak fenomenálně úspěšní. Ale právě o tom klíčovém faktoru úspěchu Wall už nepíše. Rozhodně nenaplněný potenciál. Jako příručka okultismu dobrý, ale jako biografie Led Zeppelin už moc ne.
Pokud jste fandové Led Zeppelin, nemůžete udělat nic lepšího, než obětovat pár stovek a tuto knihu koupit. Není větší potěšení pro ortodoxního rockera, než si k četbě této knihy pustit třeba Rovera (skladba LZ z alba Physical Graffiti). Dovolil jsem si tu paraphrasovat Limonádového Joa:-)
Maximální spokojenost.Fascinující kniha ..Jim Morrison umírá v Paříži v roce 1971 za ne zcela vyjasněných okolností. Zbývající členové The Doors jsou v šoku. Jsou zdrceni i přesto, že se ještě před touto tragickou událostí stihli s Jimem ve zlém rozejít. Ale ve skutečnosti – nebyl to Jim, kdo psal jejich největší hity, tím byl kytarista Robby Krieger. Nebyl to Jim, kdo pod vlivem LSD ja... číst celésnozřivě viděl jejich budoucnost, tím byl klávesista Ray Manzarek. Byl to však Jim, na něhož úřady po „nepříliš“ povedeném koncertě v Miami vydaly zatykač.Za mě maximálně super .Doporučuji ..