Knížku jsem si vyhlídla především díky esteticky dokonalé obálce (nejinak tomu je i u dalších dvou pokračování) a taky zajímavé anotaci. Proto mě trochu zaskočila délka téhle bichle – ne že by mi dělalo problémy takovou knížku přečíst, ale spíše z vlastních zkušeností vím, že čím nabobtnalejší výtisk, tím více vaty a méně skutečně záživného obsahu. Což se u „Odkazu popela“ naneštěstí po... číst celétvrdilo. Celou jednu třetinu mi trvalo, než jsem se do příběhu skutečně začetla, protože se tu jen neustále o něčem debatuje a vám je to jedno, protože si nedokážete vytvořit vztah k tolika postavám – a když už se vám to podaří, tak umře, paráda. Nicméně pak už se to konečně rozjede a věřím, že krušné začátky mám za sebou a v dalších dílech to už bude jen a jen lepší. P.S. - totálně nemůžu vystát zkomolené jméno „Džosiri“, jako by čtenář nevěděl, jak jméno „Josiri“ vyslovit – tohle je na úrovni stupidního Chaimiho (Jamieho) Lannistera z Hry o trůny. Neskutečně imbecilní rozhodnutí překladatelky.
Úvod byl takový rozpačitý a těžký. Hlavně pro počáteční orientovaní ve jménech a místech. Místy mi přišel i překlad lehce kostrbatý. Nicméně se to po nějaké době pěkně rozjelo. Příběh mě začal bavit. Působil sice dost šablonově, tedy takové to typické téma v žánru fantasy, ale autor to dokázal dost přikrášlit.
Postavy byly sice průhledné jako sklo, takže vás nepřekvapí, ale n... číst celéa druhou stranu jste si nemohli být jistí jejich přežitím. Což bylo dost napínavé ke sledování, jelikož do poslední chvíle čekáte, koho autor obětuje.
Navíc autor se rád vypisuje, takže je kniha poměrně dlouhá, má téměř 800 stran a takovou bitvu dokáže líčit na skoro 50 stran. V bichlích se až tak nevyžívám, ale četla jsem po troškách, takže jsem to dávkovala.
Myslím, že můžu říct, že mě to docela bavilo. Beru samozřejmě ohled i na to, že je to prvotina, takže jisté mouchy na tom najdu. I v samotném příběhu, kdy mě to v podstatě bavilo celou dobu, dokud na scénu nepřišla Malatriant. Postavy byly v celku sympatické a uvěřitelné, i když jsem občas měla pocit, že si z té jejich blbosti budu rvát vlasy. Hlavně ve chvílích, kdy tak bezhlavě vlezly do léčky.
Rozhodně nejde o nějaké veledílo. Najde se na tom spousta ale, některé scény mi moc nesedly. Přesto jsem schovívavá a řeknu, že to bylo fajn. Rozhodně jsem si to užila víc než třeba takového Ryana a Stín krkavce (tedy kromě prvního dílu, ten byl boží) a pokračování, pokud bude, si nenechám ujít.
Odkaz popela je pocitově daleko větší "macek" než ve skutečnosti. Po dočtení mám pocit, že je to přesně taková ta asi průměrná věc, kterou za dva měsíce nebudete vědět, že jste ji četli, protože nemá zapamatovatelnou jiskru. A to i přesto, že vás háže přímo do monumentálního válečného konfliktu, nutí vás posbírat si informace, učit se vazby mezi postavami a chápat je. V této f... číst celéázi, když jsem se snažila zorientovat, mě to bavilo fakt moc, i když to čtení bylo únavné. To je tak prvních 100-200 stran. Jenže později jsem čím dál víc nabývala dojmu, že to není ničím výjimečné, ani fascinující. Že se věci dějí, aby se děly, jako jo, čtu, chápu, okej, ale vůbec to nejde prožít. A já bych chtěla bitvy prožívat s postavami. Taky mi nesedělo extrémně rychlé střídání POV v průběhu celé knihy, bylo to jak špatně udělané střihy ve filmu, pokaždé mě to vytrhlo z nějaké mé čtecí flow. Podobně těžko jsem si zvykala na styl psaní, přibližně 80 % textu je psáno ve stejně dlouhých jednoduchých větách, které zapříčiňují, že to celé působí až monotónně. Nudně. To jádro tam stopro je a mohla to být totální mňamka, ale... ten potenciál zůstal neproměněný v šedi, co ničím nenaštve, ničím nenadchne, jen znudí.