Jedná se o velmi čtivou knihu, kterou přelouskáte za chvilku, ale já si během čtení pořád říkala, za co to vlastně získalo to prestižní nominaci. A nepřišla jsem na to. Yeal, Avishag i Lea mi nebyly zrovna dvakrát sympatické, nejraději jsem měla asi Leu, a navíc mi hrozně lezlo na nervy to neustálé přeskakování v čase tam a zpátky, a to, že nebylo na začátku kapitoly napsáno, kdo je teď... číst celé vypravěčem. Doopravdy mě bavily jen části s Yael v armádě, a pak s Leou v tom sendvičovém stánku. Některé jejich činy pro mě asi navždycky zůstanou nepochopitelné (chladnokrevná vražda rodičů kvůli přežití, pomsta za "zabití" olivového stromu) a jejich rozhodnutí jsem taky často neschvalovala. Škoda, podle super názvu a anotace to vypadalo hodně slibně.