Ryšard Kapučíno nám tu povídá o safari, na které vyjel v minulém století, když ještě nebyly twittery, tudíž se musely psát odstavce a celé stránky. Že bylo o čem psát je bez pochyb, páč tehdá jste šli ráno do práce a než jste se z ní vrátili, mezitím se třikrát změnil název státu, dvakrát byla občanská válka, šest králů bylo zastřeleno a souseda vám snědl gepard nebo... číst celé druhej soused. Kromě toho, že měl Kapučíno díky své odvaze materiálu na rozdávání, ještě umí dobře psát, takže já hodnotím povedených 9/10. Ten jeden bod ubírám za to, že v knize není ani zmíňka o FC Drnovice nebo Atletico Lázně Bohdaneč.
Nakladatelství Absynt je pro mě velkou výzvou. Dodává na náš knižní trh knihy, které tu do dnešního dne nebyly. Takže v tom má u mě velké plus. Nejraději bych je přečetla všechny, ale už jich vyšlo tolik! Musím si tedy vybírat témata, která mě zajímají nejvíce - a někdy ten výběr opravdu není jednoduchý. Je to šokující čtení, která vás překvapí. A přesto je to psané tak, že chcete číst ... číst celédál. Doporučuji.
Travels with Herodotus zaznamenává, jak se Kapuscinski vydal na své první nájezdy - do Indie, Číny a Afriky - s velkým řeckým historikem neustále v kapse. Vidí Louise Armstronga v Chartúmu, navštěvuje Dar-es-Salaam, dorazí do Alžíru včas na puč, když se zdá, že se nic nestane (ale poprvé vidí Středozemní moře). Při každém setkání s novou kulturou se Kapuscinski vrhá, zvědavý a pozorný, ... číst celéa touží pochopit jeho historii, myšlenky, své lidi. A Herodota si přečte natolik, že se často cítí, že se vydává na dvě cesty - první jeho úkol jako reportér, druhý následující expedice Herodota.
Ryszard Kapuscinski odcestoval do Etiopie a hledal přeživší dvořany, aby vyprávěl své příběhy. Jejich výmluvné a ironické hlasy zde zobrazují bohatý, zkorumpovaný svět, který znaly - od rituálů, hierarchií a intrik u soudu až po rozmarné panovníky, kteří si udržovali absolutní moc nad svými chudými lidmi. Popisují jeho neúprosný pád jako etiopský vojenský přístup, na obloze se objevují ... číst celépodivné znamení a dvořané zmizí, dokud v opuštěném paláci nezůstane jen císař a jeho komorník a čekají na svůj osud.
V roce 1975 ho zaměstnavatelé poslali do Angoly, aby pokryli občanskou válku, která vypukla po nezávislosti. Celé měsíce sledoval, jak se Luanda a pak zbytek země zhroutily do občanské války. Autor ve své knize prokazuje mimořádnou schopnost popsat a vysvětlit individuální význam velkých politických abstrakcí. Pro ty co zajímají vojenské romány je kniha vhodná, mě osobně tent... číst celéo příběh zrovna nezaujal.
Kapuściński dostává svému statusu "otce moderní (zdaleka nejen) polské reportáže" a tak umně propojuje silné téma, úsečný styl, cit pro detail či různorodé pohledy na problematiku. Nedělá mu problém popsat špionážní eskapády amerického agenta v Teheránu, nám ne neznámé situace kdy "íránská STB" zvlčila či si popovídat s člověk z lidu, který je po desetiletí ve své čtvrti odborníkem na s... číst celétrhávání soch šáhů.
Výše uvedené platí v prvních dvou částech. Nikoli však v té poslední, která znenadání mění styl. A to tak že hodně. Místo krátkých úděrných pasáží jde o dlouhé texty, do značné míry opouští původní téma, dokonce v nich sklouzává od reportáže k angažované eseji o revoluci/revolucích. Je to jinak napsané, což je ještě podtrženo tím, že tuto část překládal v tuzemském vydání jiný překladatel.
Výše uvedené sice dojmy poněkud kalí, ale rozhodně je nikterak nekazí. Stále je to vynikající kniha i stále, bohužel, mrazivě aktuální.
Napriek tomu, že knihy Absyntu sú pravidelne trefou do čierneho s Kapuscinskim sme si úplne nesadli. Niektoré pasáže sa mi zdali zbytočne rozvláčené a na reportážnu literatúru priveľmi osobné, subjektívne a pocitové. Téma je jednoznačne zaujímavou a autor v knihe udáva nejeden zaujímavý fakt, no čakala by som, že bude reportáž písať viac odosobnene. Pokiaľ Vás téma a reportážna lit. zuj... číst celéíma odporučila by som Všetci mocní Kremľa.
Bohužel, jedna z absyntovek, která mě chytla tak nějak napůl, spíš moc ne. O Iránu jsem toho věděla pramálo a proto jsem ráda, že jsem se do světa naprosto jiné kultury, než kterou důvěrně znám, ponořila. Reportáže jsou jistě hodnotné, napsané dobře, oceňuji i autorův přístup k práci - v Iránu žil, aby načerpal inspiraci i atmosféru. Co mi ale naprosto nevyhovovalo, bylo poskládání repo... číst celértáži za sebe, bez jakéhokoliv kontextu a skákání mezi různými obdobími. Pro člověka, které se v té době ani zemi neorientuje, to bylo chvílemi zmatečné a chaotické. Reportáže byly dost zamotané do sebe a mezi nimi nebyl ani žádný prostor - často jsem nevěděla, kde začínají a kde končí.