Mistrně napsaný historický román s milostným příběhem z dob Napoleonovy Francie 18. a počátku 19. století. Autorka uplatnila v díle své znalosti z dějin Francie a Anglie. Čtenář se nenásilnou formou vžívá do všech událostí, které se v té době odehrály. Hlavní hrdinkou je Marianna, dcera anglické matky a francouzského otce, kteří byli popraveni. Marianna se ocitá v Anglii, kam jí z ... číst celéPaříže, co by batole, donesl bratranec jejího otce. Marianna je tedy vychovávaná svou tetou, sestrou její matky v anglickém duchu. Před svou smrtí jí teta nařídí sňatek s jedním mužem. Ten ji o svatební noci, strávené s karbaníky, v kartách prodá svému spoluhráči, stejně jako celý Mariannin majetek, který zdědila po tetě. Marianna svého muže v souboji zabije a utíká z domu. Na své cestě do Paříže ji provázejí mnohá, až neuvěřitelná dobrodružství a setkání s nejrůznějšími lidmi. V Paříži zažívá milostný románek se samotným Napoleonem. Ten ji sice miluje pro její krásu a zpěv, ale ožení se s rakouskou princeznou. Mariannino štěstí má krátké trvání. Pro ni totiž císař znamenal všechno. I když byla dívkou velmi hrdou, v jejím vztahu k Napoleonovi to tak docela neplatilo. Marianna se setkává v domě svých rodičů, který na příkaz císaře byl renovován, se svou sestřenkou, setkává se postupně také s téměř všemi svými přáteli, s lidmi, s kterými během putování do Paříže byla v nějakém kontaktu. A nakonec, v Opeře, kde vystupuje jako italská zpěvačka Maria-Stella na přání Napoleona, se její pohled střetne s pohledem jejího manžela, o kterém si myslela, že je mrtvý. V knize se objevuje postava Američana, který vyhrál Mariannu v kartách, kterého Marianna za to nenávidí, ale on se vždy na scéně objeví ve chvíli, kdy je Marianna na pokraji svých sil. Zachrání ji on nebo některý další z jejich milenců či přátel? Knihu vřele doporučuji čtenářům, kteří si rádi přečtou zajímavé příběhy z historie, v tomto případě z francouzské, v době, kdy byl Napoleon na vrcholu své moci, kdo si rád přečte o nádherných salonech i róbách, o milenkách císaře, ale také o pirátech a lidech z opačné strany pařížského lesku.
Kdybych knihy četla v podstatně mladším věku a bez znalostí O Travičské aféře, které nyní mám, tak bych si je asi užila podstatně víc. U Benzoni mi především vadilo to, že nepracuje věrně s historickými fakty, některé údaje jsou anachronické, jiné naprosto smyšlené (např. údaj z prvního dílu, že policejní ředitel La Reynie byl bezdětným... číst celé vdovcem, který hrdinu Delalanda miluje jako by to byl jeho vlastní syn. Přitom La Reynie měl syna a dceru... Autorka knihu psala poměrně pozdě (první díl byl dopsán 2008), a i když zpětně nemám představu, nakolik byl internet ještě v plenkách, La Reynie byl jistě zpracován v nějakém encyklopedickém hesle již tehdy a šlo jen o to, zajít si do knihovny a načíst si pár slovníkových hesel. A že k této historické postavě je zdrojů přehršel...
V prvním díle se mi moc líbil popis rodící se lásky mezi Charlottou a Delalandem, který v druhém díle poněkud ustoupil do pozadí a byl pošpiněn záporným hrdinou Louvoisem. Ten je zde líčen v mimořádně nepříznivých barvách, obdobně jako králova druhá manželka paní de Maintenon (která je dokonce slovy Monsieurovy manželky označena jako "stará ku*va").
Knížce coby čtenář, který se pročetl mnoha knihami na podobné téma, nedokážu odpustit jistou nedotaženost a skutečnost, že uváděná historická fakta stojí na hliněných nožkách. Milostná linka je ve dvojce poměrně v pozadí, tentokrát se řeší rodinné Charlottino dědictví, o které vlastně celou dobu jde, a i když je na konci happyend, za nejvýraznější prvek knihy považuji rozhovor s králem, při kterém se odhalí Charlottin původ. Ostatně po této scénce je pojmenován celý druhý díl.
A když už jsme u názvů - název série "Čas travičů" je značně zavádějící. První kniha se sice odehrává na sklonku Travičské aféry a obsahuje nějaká ta fakta, např. účast paní de Montespan v aféře zde však není vysvětlena (přestože hrdinka na začátku knihy byla svědkem mše konané na těle nahé blonďaté ženy, která si žádala královu lásku). Druhý díl už má s travičstvím společnou jen postavu rytíře de Lorraine, o kterém nikdo nepochybuje, že otrávil Henriettu Anglickou, a který je zde po Louvoisovi a mme de Maintenon dalším padouchem.
SHRNUTO: Kdo hledá čtivý historický román s milostnou linkou, ten nebude Benzoni zklamán a přijde si na své. Ovšem kdo zná reálie konce vlády Ludvíka XIV., bude si možná chvílemi nevěřícně ťukat na čelo. Benzoni má hezký, svižný styl psaní, oceňuji i překladatelovy poznámky na konci knihy (to už dnes moc vidět nebývá), a tak je mi líto, že kniha není víc propracovaná historicky, protože pak by aspirovala na přední místa v mém osobním žebříčku.