!!! POZOR, OBSAHUJE SPOILERY Z DĚJE !!!

Kdybych knihy četla v podstatně mladším věku a bez znalostí O Travičské aféře, které nyní mám, tak bych si je asi užila podstatně víc. U Benzoni mi především vadilo to, že nepracuje věrně s historickými fakty, některé údaje jsou anachronické, jiné naprosto smyšlené (např. údaj z prvního dílu, že policejní ředitel La Reynie byl bezdětným vdovcem, který hrdinu Delalanda miluje jako by to byl jeho vlastní syn. Přitom La Reynie měl syna a dceru... Autorka knihu psala poměrně pozdě (první díl byl dopsán 2008), a i když zpětně nemám představu, nakolik byl internet ještě v plenkách, La Reynie byl jistě zpracován v nějakém encyklopedickém hesle již tehdy a šlo jen o to, zajít si do knihovny a načíst si pár slovníkových hesel. A že k této historické postavě je zdrojů přehršel...

V prvním díle se mi moc líbil popis rodící se lásky mezi Charlottou a Delalandem, který v druhém díle poněkud ustoupil do pozadí a byl pošpiněn záporným hrdinou Louvoisem. Ten je zde líčen v mimořádně nepříznivých barvách, obdobně jako králova druhá manželka paní de Maintenon (která je dokonce slovy Monsieurovy manželky označena jako "stará ku*va").

Knížce coby čtenář, který se pročetl mnoha knihami na podobné téma, nedokážu odpustit jistou nedotaženost a skutečnost, že uváděná historická fakta stojí na hliněných nožkách. Milostná linka je ve dvojce poměrně v pozadí, tentokrát se řeší rodinné Charlottino dědictví, o které vlastně celou dobu jde, a i když je na konci happyend, za nejvýraznější prvek knihy považuji rozhovor s králem, při kterém se odhalí Charlottin původ. Ostatně po této scénce je pojmenován celý druhý díl.

A když už jsme u názvů - název série "Čas travičů" je značně zavádějící. První kniha se sice odehrává na sklonku Travičské aféry a obsahuje nějaká ta fakta, např. účast paní de Montespan v aféře zde však není vysvětlena (přestože hrdinka na začátku knihy byla svědkem mše konané na těle nahé blonďaté ženy, která si žádala královu lásku). Druhý díl už má s travičstvím společnou jen postavu rytíře de Lorraine, o kterém nikdo nepochybuje, že otrávil Henriettu Anglickou, a který je zde po Louvoisovi a mme de Maintenon dalším padouchem.

SHRNUTO: Kdo hledá čtivý historický román s milostnou linkou, ten nebude Benzoni zklamán a přijde si na své. Ovšem kdo zná reálie konce vlády Ludvíka XIV., bude si možná chvílemi nevěřícně ťukat na čelo. Benzoni má hezký, svižný styl psaní, oceňuji i překladatelovy poznámky na konci knihy (to už dnes moc vidět nebývá), a tak je mi líto, že kniha není víc propracovaná historicky, protože pak by aspirovala na přední místa v mém osobním žebříčku. schovat popis