Co by se lidé měli naučit od umírajících. O smrti a umírání je jednou z nejslavnějších psychologických studií konce 20. století, jíž bylo odtabuizováno téma smrti. Jde o autorčinu „vlajkovou loď“, v níž se snaží přinést informace, na základě kterých lze zkvalitnit péči o terminálně nemocné. V...
číst celé
Co by se lidé měli naučit od umírajících. O smrti a umírání je jednou z nejslavnějších psychologických studií konce 20. století, jíž bylo odtabuizováno téma smrti. Jde o autorčinu „vlajkovou loď“, v níž se snaží přinést informace, na základě kterých lze zkvalitnit péči o terminálně nemocné. V knize autorka poprvé představila svůj slavný pětistupňový model vyrovnávání se smrtí (a později jakoukoli tragickou životní událostí), který zahrnuje popírání, zlost, smlouvání, depresi a akceptaci. Na příkladu rozhovorů autorka ukazuje, jak zážitek blížící se smrti ovlivňuje pacienta, profesionály, kteří s ním pracují, i jeho rodinu, přičemž všem se snaží přinést naději, smíření a klid mysli. Kniha, v níž autorka k umírajícím zaujímá partnerský přístup, může sloužit jako etický manuál pro zdravotnické pracovníky.
schovat popis
Recenze
Kniha Sbohem, mami, sbohem, tati je velmi chlácholivá a po jejím přečtení mi přinesla určitý pocit smíření. Dotýká se myšlenky, že stát se sirotkem v dospělém věku je stejně těžké, i když se o tom nemluví zdaleka tolik, jako v případě osiření malých dětí. Autor popisuje vlastní zkušenost se smrtí rodičů. V knize ukazuje, jak je v pořádku každá z podob přijetí této nové role sirotka. Přijít o rodiče je vysoce transformující zkušenost a v knize se zabývá myšlenkami, proč tomu tak je.
Na rozdíl od toho je kniha O smrti a umírání od Elisabeth Kübler-Ross spíše věděckým rozborem. Kniha ukazuje fáze truchlení a tyto poznatky opírá o rozhovory s terminálně nemocnými pacienty a jejich rodinami, jejichž přepisy v knize najdete také. Kniha vám dá vhled do různých podob prožívání a myšlenek umírajících lidí a v mnohém odpoví na otázky, na které se bojíte zeptat. Ukáže, jak je komunikace s umírajícím důležitá a jak ji mohou negativně ovlivnit obavy rodiny nebo snaha i přes vůli umírajícího lpět na jeho udržení při životě. Kniha nabízí nespočet témat k zamyšlení - například proč bychom se neměli zabývat otázkou "říct/neříct terminálně nemocnému, že umírá", ale pouze tím "jak mu to říct". Pro nás je těžké smířit se s tím, že přijdeme o blízkého člověka. Ale co terpve on, který přijde o všechny?