Pozorně jsem si přečetl předmluvu tvůrce tohoto komiksu Roberta Kirkmana. Píše tam o tom, jak se mu moc nelíbí klišé Hollywoodské Oskarové zombie scény a že se v této epické sérii bude snažit o trochu něco jiného než je ve filmech. A pak jsem se musel zasmát, protože příběh začíná tam, kde třeba začíná „Den Trifidů“ a nebo „28 dní poté“. Komiks začíná v nemocnici větami: Haló? Je tu někdo?. Tohle je to nejklišovatější klišé ze všech klišé. Budu to brát jako ironický černý humor pana spisovatele.
Vlastně jsem strašně zvědavý, zda nás tento komiksový příběh zavede někam jinam, než co jsme měli možnost vidět v seriálu. Byl bych za to moc rád, protože některé klišé scény v seriálu nebudí moc věrohodnosti. Ale to všechno ukáže až čas. Jsme na počátku a staré dobré časy jsou minulostí. Policista Rick Grimes započíná svou dlouho cestu. A hned nás poučí o tom, že velkoměsta nemají moc šanci na přežití. Berme to jako návod, pokud by nás postihlo něco podobného.
Kdo z vás četl brutálně krvavého Kůstka v černobílém provedení, pochopí, o čem teď budu chvilku psát. Jsem rád, že se tvůrci tohoto komiksu (už mluvím o Živí mrtví a ne o Kůstkovi) rozhodli pro absenci barev. Určitě to není jen kvůli hektolitrům krve, která zde určitě proteče. Černobílé příběhy nutí čtenáře více přemýšlet, dodávat si barvy, vžívat se více do různých situací. Prostě bez barev si já osobně tohle všechno lépe prožívám. A při nejhorším, není problém vzít pastelky a dobarvovat si sám. Ano, i to je možnost, jak využít prostor v černobílém komiksu. schovat popis