Na tuto knihu jsem se nechal nalákat některými booktuberkami. Upřímně jsem z této knihy moc nadšený nebyl, asi jsem očekával, že mne kniha více osloví a upoutá moji pozornost. Je to kniha, u které jsem musel více přemýšlet. Budu zvažovat, jestli dám šanci ještě nějaké další knize od tohoto autora. Autor obdržel v roce 2017 Nobelu cenu za literaturu.
Děj knihy se odehrává bezprostředně po 2. světové válce. Kniha má 4 části. Tato kniha mne nutila k zamyšlení nad různými otázkami. Jednou z otázek bylo například, že pokud umělec vytvoří svá umělecká díla v určitém období a považuje je za vrchol jeho tvorby, za to nejlepší, co ve svém životě vytvořil a následně dojde ke změně politického uspořádání země, tak jak se má zachovat umělec v této situaci? Má se za svá umělecká díla, která vytvořil stydět a schovat je před světem, jakoby je nikdy nevytvořil, anebo je ponechat jakou součást jeho tvorby, ačkoliv třeba v současnosti v novém uspořádání země má výčitky a pochybnosti, že napomáhal svými uměleckými díly k propagandě režimu, v jejichž myšlenky věřil a byl tomuto režimu oddaný?
Hlavní postavou a vypravěčem příběhu je malíř Masudži Ono, jehož cílem je provdat dceru a kvůli své minulosti má pochybnosti, aby svatba proběhla v pořádku. Bylo pro mě zajímavé, co všechno předcházelo tomu, než se mladí lidé rozhodli vstoupit do manželství. Pověst členů rodiny, ze které mladí lidé pocházeli, byla pro obě rodiny velmi důležitá a rozhodovala o tom, jestli svým dětem dají souhlas se svatbou. Zajímavé bylo také to, že dcery svému otci vykaly, zábavné byly také části, ve kterých si povídal Masudži Ono se svým vnukem Ičiró. Z knihy jsem vycítil, že pokud někomu pomůžeme, dokážou to Japonci ocenit a k takovému člověku pociťují velkou úctu a vděčnost snad po celý život. Pokud naopak někomu ublížíme, tak dokážou k takovému člověku cítit zášť a nechtějí s ním mít už nic společného.
Myslím si, že tato kniha asi nebude určená pro všechny čtenáře svým stylem vyprávění a tématikou. Kniha nebyla pro mě příliš čtivá, z druhého hlediska musím vzít v potaz, že knihu napsal britský autor s japonskými kořeny a že více asi tato kniha osloví japonské čtenáře, kteří knize lépe porozumí a ocení její kvality než-li já, anebo kniha více osloví čtenáře, kteří se zajímají o Japonsko, jeho kulturu a mají rádi pomalejší vyprávění. V knize se dočteme také o poválečné situaci v Japonsku a pohled mladší a starší generace na válku a směřování Japonska do budoucna. V knize jsem nalezl některé myšlenky, které jsem si poznamenal. Dlouho jsem zvažoval, jak vlastně knihu ohodnotím. Knize uděluji 3,5 hvězdičky, kniha si určitě nalezne české čtenáře, kterým se bude líbit více než-li mě.
Recenze
Děj knihy se odehrává bezprostředně po 2. světové válce. Kniha má 4 části. Tato kniha mne nutila k zamyšlení nad různými otázkami. Jednou z otázek bylo například, že pokud umělec vytvoří svá umělecká díla v určitém období a považuje je za vrchol jeho tvorby, za to nejlepší, co ve svém životě vytvořil a následně dojde ke změně politického uspořádání země, tak jak se má zachovat umělec v této situaci? Má se za svá umělecká díla, která vytvořil stydět a schovat je před světem, jakoby je nikdy nevytvořil, anebo je ponechat jakou součást jeho tvorby, ačkoliv třeba v současnosti v novém uspořádání země má výčitky a pochybnosti, že napomáhal svými uměleckými díly k propagandě režimu, v jejichž myšlenky věřil a byl tomuto režimu oddaný?
Hlavní postavou a vypravěčem příběhu je malíř Masudži Ono, jehož cílem je provdat dceru a kvůli své minulosti má pochybnosti, aby svatba proběhla v pořádku. Bylo pro mě zajímavé, co všechno předcházelo tomu, než se mladí lidé rozhodli vstoupit do manželství. Pověst členů rodiny, ze které mladí lidé pocházeli, byla pro obě rodiny velmi důležitá a rozhodovala o tom, jestli svým dětem dají souhlas se svatbou. Zajímavé bylo také to, že dcery svému otci vykaly, zábavné byly také části, ve kterých si povídal Masudži Ono se svým vnukem Ičiró. Z knihy jsem vycítil, že pokud někomu pomůžeme, dokážou to Japonci ocenit a k takovému člověku pociťují velkou úctu a vděčnost snad po celý život. Pokud naopak někomu ublížíme, tak dokážou k takovému člověku cítit zášť a nechtějí s ním mít už nic společného.
Myslím si, že tato kniha asi nebude určená pro všechny čtenáře svým stylem vyprávění a tématikou. Kniha nebyla pro mě příliš čtivá, z druhého hlediska musím vzít v potaz, že knihu napsal britský autor s japonskými kořeny a že více asi tato kniha osloví japonské čtenáře, kteří knize lépe porozumí a ocení její kvality než-li já, anebo kniha více osloví čtenáře, kteří se zajímají o Japonsko, jeho kulturu a mají rádi pomalejší vyprávění. V knize se dočteme také o poválečné situaci v Japonsku a pohled mladší a starší generace na válku a směřování Japonska do budoucna. V knize jsem nalezl některé myšlenky, které jsem si poznamenal. Dlouho jsem zvažoval, jak vlastně knihu ohodnotím. Knize uděluji 3,5 hvězdičky, kniha si určitě nalezne české čtenáře, kterým se bude líbit více než-li mě.