Nedostižný anglický humorista P. G. Wodehouse, od  jehož smrti uplyne letos čtyřicet let, se stále těší čtenářské přízni, jakou by mu jeho současníci jistě záviděli, zvláště pak jeho kritici a  odpůrci, jimž se uměl tak elegantně pomstít ve  svých knihách. Pro ty, kteří se setkávají s  tímto autorem poprvé, alespoň dva jeho charakteristické výroky: „Při pohledu na  Horní Slezsko se člověk neubrání pomyšlení, jak asi vypadá to Dolní.“ „Přeji si pokoj v  přízemí. Nevím, co bych si povídal s  obsluhou výtahu.“ Wodehouse vytvořil ideální, neexistující svět plný slunce a  dobré nálady a  zabydlel ho originálními postavami, které se sobě sice podobají, ale každá má vždy i  něco navíc. Stejně tak je tomu i  v  románu Henry  a jeho  hosté. Zde si každý přeje něčeho se zbavit, případně to hodit na  krk nějakému nešťastníkovi. Příkladně zámecký pán Henry Paradene by rád vnutil své strašlivé venkovské sídlo americkému bratranci Wendellovi, sběrateli těžítek. Wendell, obdařený, nebo spíše obtížený, tetou Kelly, jež ho neustále uvádí do  trapných situací, by byl nejraději, kdyby jeho a  tetičku rozděloval nedozírný oceán. A  pak tu máme Henryho neteř Jane, jež by nutně potřebovala setřást snoubence, z  něhož se vyklubal nafrněný suchar, zatímco Bill by se ochotně, poté, co poznal Jane, zbavil staromládenectví. A  její bratr… ale o  tom už je celý příběh, který po  mnohých zvratech dospěje k  očekávanému šťastnému konci.