Nadějné dítě, jež obklopeno milující rodinou nepoznalo lásku; učitel tělocviku, který žije, protože mu nic jiného nezbývá; romantický neúspěšný vrah; invalidní důchodce spokojeně přežívající na okraji společnosti. To vše v jediném, svým způsobem běžně banálním osudu bezejmenného hrdiny. Jména...
číst celé
Nadějné dítě, jež obklopeno milující rodinou nepoznalo lásku; učitel tělocviku, který žije, protože mu nic jiného nezbývá; romantický neúspěšný vrah; invalidní důchodce spokojeně přežívající na okraji společnosti. To vše v jediném, svým způsobem běžně banálním osudu bezejmenného hrdiny. Jména nejsou potřeba, všichni jsou zaměnitelní ve světě, kde se život prostě jen tak přihodí; není třeba o něj bojovat, jen je nutné ho nějak přežít.
schovat popis
Recenze
Celá kniha je o učitelovi a jeho pošahaný rodině, která zřejmě utekla z nějaký blbý český tragikomedie, kde je už nějak principiálně daný, že se všichni chovají jako dementi, jinak není možno posunout děj. Kdybych měl vlasy, tak bych si je vytrhal, #foreverplešatej. Každopádně, začátek ještě docela slibnej, říkám si, co z toho bude, valím si chleba s paštikou, čiluju jak pán, nohy si vopaluju na balkóně, ale čím víc se do toho člověk zakousává, tím víc mu dochází, jak ohromně, ale ukrutně otravnej Knapový styl je. Něco takhle na efekt jsem snad ještě nečetl. Každá věta křičí "čumte blbečci, mohla jsem napsat otevřel ledničku, ale místo toho jsem napsala ruka se zlomila v půl a trhem vytrhla vnitřnosti studené plochy bzučící komody ledu. woooa to by vás nenapadlo co?"
Pokoj si s tím Knapajda nedá ani jeden boží odstavec, takže naschledanou nikdy.