„Severní nábřeží“ je román jedinečný tím, že je složený z mnoha originálních případů, které musí vyřešit inspektor Čemus se svým týmem. Autor vás zavede do městečka, kde se setkáte se spoustou větších i menších podvodníků a kde na vás dýchne atmosféra první republiky. Jeho hrdina má pochopení pro lidské slabosti a bere život takový, jaký je.
František Uher (1936) je zkušený autor, který publikuje již několik desítek let. Vystudoval pedagogiku a celý život pracoval jako speciální pedagog. Buď ve speciálních školách, nebo v psychiatrických léčebnách. Díky tomu mu nic lidského není cizí a vlastně neexistuje moc věcí, které by ho dokázaly pohoršit. A přesně takový je i jeho inspektor Otakar Čemus. Čemus už také není žádný nováček a čtenáři se s ním mohli setkat v řadě povídek a románů. Aktuální „Severní nábřeží“ vydalo brněnské nakladatelství Moba ve své zelené edici Původní česká detektivka.
Příběh vás zavede na Severní nábřeží, kde vedle sebe žijí boháči, mafiáni i ztroskotanci a drobní zlodějíčci. Hlavní dějová linie se zabývá vraždou policisty Jana Březiny. Ten byl nalezený mrtvý na místě, se kterým neměl na první pohled nic společného. První vyšetřovací verze je, že ho zavraždil někdo, komu Březina šlápl na kuří oko. Proto celá kriminálka hledá člověka, který se chtěl Březinovi pomstít. Pátrá v jeho minulosti, zabývá se jeho starými případy, ale kromě toho musí řešit i případy nové. A hádáte správně, že řada z nich bude mít souvislost právě s Březinou.
Ona pátrání nejsou ve stylu většiny současné české krimi. Nejsou tuctové a zaměnitelné. Ostatně, Čemus je natolik výrazná postava, že to ani nejde. Uher záměrně vybral originální případy, které jsou na hony vzdálené těm, které řeší ostatní literární detektivové. Je libo případ zoofilie nebo netradičního domácího násilí? Zajímají vás loupeže nebo útěky z domova? To vše tady najdete. Zločiny jsou vzájemně propletené, téměř všichni mají nějaké tajemství a z celého románu na vás dýchne neuvěřitelná člověčina.
Policisté znají svůj rajon a vy se při čtení jejich příběhů přenesete do první republiky. Máte rádi Čapkovy Kapesní povídky nebo Hříšné lidi města pražského? Pak bude „Severní nábřeží“ dobrou volbou. Kniha je blízká i knihám Hany Proškové, jejíž Horác a Vašátko vám v lecčems připomenou Uherovy kriminalisty. Co je čtenářsky vděčné, je autorova politická nekorektnost, se kterou komentuje dění. Uher si nebere servítky a jeho názory jsou názory obyčejných lidí. Zvlášť kouzelná jsou v tomto ohledu epizody s romskou rodinou.
Podobně vtipné a břitké jsou dialogy mezi policisty. Uher ze svých policistů nedělá supermany, ale jsou pro něj normálními lidmi z masa a kostí. Mají své chyby a i mezi policisty se občas objeví někdo, kdo nedodržuje pravidla. Nadřízení jsou ke svým podřízeným shovívaví a všichni do jednoho si uvědomují, jak Policii ČR vnímá laická veřejnost. V knize dojde ještě ke dvěma brutálním vraždám a napětí je vám servírováno od začátku do konce. Příběh má hlavu a patu, je inteligentní a drží pohromadě.
Autorův styl je prostý a bez zbytečných příkras. Uher vám nic nevnucuje, nevysvětluje ani nehodnotí za vás. Nevodí vás za ručičku, ale pouze popisuje věci takové, jaké jsou. On je vlastně jen nezúčastněným divákem, všechen prostor má skupina policistů, která bojuje se zločinem. Máte-li rádi inteligentní detektivky s nápadem, pak by „Severní nábřeží“ nemělo uniknout vaší pozornosti. schovat popis