Máte rádi americkou drsnou školu? Zamilovali jste si svérázného tvrďáka Phila Marlowa? Tak právě tento hrdina ožívá v novince současníka Benjamina Blacka. A co víc. „Černooká blondýna“ je ještě zdařilejší než všechny originály. Black je citlivý, poetický a kromě jeho hlavního hrdiny si zamilujete i jeho styl psaní.
Phil Marlow je ve světě detektivky pojem a neexistuje snad nikdo, kdo by o něm ještě neslyšel. Jeho duchovní otec Raymond Chandler o něm napsal třináct knih, které ho proslavily po celém světě. Knihy byly zfilmovány a z Marlowa se stala ikona, jako je například Sherlock Holmes nebo Hercule Poirot. Každá takto významná literární postava má řadu epigonů a zájem spisovatelů se nevyhnul ani Marlowovi. Některé příběhy byly zdařilé, jiné méně, někomu styl vyprávění sedl a někomu vůbec.
„Černooká blondýnka“ patří k naprosté špici, a co se týče stylu psaní, Blackův text mi připadá lepší než všechno, co kdy napsal Chandler. Chandler byl drsňák do morku kostí a jeho příběhy jsou drsně cynické. Jeho Marlow si nemohl dovolit žádnou slabost, a když si z někoho utahoval, byl to vždy někdo, s kým se právě setkal. Black si dovolil sebeironii a jeho Marlow je muž citlivý a poetický. Obsahově má „Černooká blondýnka“ řadu motivů z Chandlerových knih a přiznejme si, že by bylo velice obtížné přijít s něčím naprosto novým a nečekaným.
Zápletka se točí kolem pátrání po mladém muži, který byl prohlášený za mrtvého. Jeho bývalá přítelkyně a Marlowova klientka trvá na tom, že mladík žije, a chce, aby ho Marlow vypátral. Ona černooká blondýnka je kost z bohaté rodiny, a pokud znáte Chandlerovy knihy, pak víte, co bude s největší pravděpodobností následovat. Marlow se do své klientky zakouká, což mu přinese nebývalé problémy. Blackovi se povedl skvělý husarský kousek, protože v „Černooké blondýnce“ použil řadu motivů z Chandlera a naložil s nimi jako s falešnými stopami. Díky tomu je děj nepředvídatelný a na konci vás čeká parádní překvapení.
Autoři americké drsné školy nešetří akcí, násilím ani mrtvolami a všeho tady bude požehnaně. Phil Marlow není žádný beránek, ale chlápek, co si umí poradit v každé situaci. Možná pár lidí zemře i jeho rukou, ale kdo by se na něj zlobil? Vždyť je tak okouzlující a šarmantní. Pokud mu někdo nesedne, řekne mu hezky od plic, co si o něm myslí, a proto je téměř zázrak, že se dožil poslední stránky. Děj posouvají dopředu akční scény a dialogy, ale přesto tu nechybí ani poetické pasáže nebo téměř básnická přirovnání. Stručně řečeno: tenhle Marlow je nejen soukromé očko, ale také básník.
Zápletek je tu hned několik a všechny jsou inteligentní a dobře promyšlené. Čtenář má k dispozici řadu stop k řešení, ale myslím, že nějaké dedukce budou to poslední, na co budete myslet. „Černookou blondýnu“ si budete vychutnávat kvůli každému jejímu slovu, protože to, jak Black čaruje s jazykem, je něco neuvěřitelného. Z jeho textu je cítit, jak miluje psaní, lidi i Phila Marlowa v podání svého předchůdce. „Černooká blondýnka“ je skvělý čtenářský zážitek, který by neměl uniknout jak milovníkům detektivek, tak těm, kteří mají rádi Literaturu.
Recenze
Tohle je kniha, ktwra ve mne dokazala rozehrat doslova vsechny smysly. Uzila jsm si to neskutecne.
Urcite po ni sahnu jeste nekdy v budoucnosti. Libila se mi toti veluce. Moc rohoto autora doporucuji!!!
Phil Marlow je ve světě detektivky pojem a neexistuje snad nikdo, kdo by o něm ještě neslyšel. Jeho duchovní otec Raymond Chandler o něm napsal třináct knih, které ho proslavily po celém světě. Knihy byly zfilmovány a z Marlowa se stala ikona, jako je například Sherlock Holmes nebo Hercule Poirot. Každá takto významná literární postava má řadu epigonů a zájem spisovatelů se nevyhnul ani Marlowovi. Některé příběhy byly zdařilé, jiné méně, někomu styl vyprávění sedl a někomu vůbec.
„Černooká blondýnka“ patří k naprosté špici, a co se týče stylu psaní, Blackův text mi připadá lepší než všechno, co kdy napsal Chandler. Chandler byl drsňák do morku kostí a jeho příběhy jsou drsně cynické. Jeho Marlow si nemohl dovolit žádnou slabost, a když si z někoho utahoval, byl to vždy někdo, s kým se právě setkal. Black si dovolil sebeironii a jeho Marlow je muž citlivý a poetický. Obsahově má „Černooká blondýnka“ řadu motivů z Chandlerových knih a přiznejme si, že by bylo velice obtížné přijít s něčím naprosto novým a nečekaným.
Zápletka se točí kolem pátrání po mladém muži, který byl prohlášený za mrtvého. Jeho bývalá přítelkyně a Marlowova klientka trvá na tom, že mladík žije, a chce, aby ho Marlow vypátral. Ona černooká blondýnka je kost z bohaté rodiny, a pokud znáte Chandlerovy knihy, pak víte, co bude s největší pravděpodobností následovat. Marlow se do své klientky zakouká, což mu přinese nebývalé problémy. Blackovi se povedl skvělý husarský kousek, protože v „Černooké blondýnce“ použil řadu motivů z Chandlera a naložil s nimi jako s falešnými stopami. Díky tomu je děj nepředvídatelný a na konci vás čeká parádní překvapení.
Autoři americké drsné školy nešetří akcí, násilím ani mrtvolami a všeho tady bude požehnaně. Phil Marlow není žádný beránek, ale chlápek, co si umí poradit v každé situaci. Možná pár lidí zemře i jeho rukou, ale kdo by se na něj zlobil? Vždyť je tak okouzlující a šarmantní. Pokud mu někdo nesedne, řekne mu hezky od plic, co si o něm myslí, a proto je téměř zázrak, že se dožil poslední stránky. Děj posouvají dopředu akční scény a dialogy, ale přesto tu nechybí ani poetické pasáže nebo téměř básnická přirovnání. Stručně řečeno: tenhle Marlow je nejen soukromé očko, ale také básník.
Zápletek je tu hned několik a všechny jsou inteligentní a dobře promyšlené. Čtenář má k dispozici řadu stop k řešení, ale myslím, že nějaké dedukce budou to poslední, na co budete myslet. „Černookou blondýnu“ si budete vychutnávat kvůli každému jejímu slovu, protože to, jak Black čaruje s jazykem, je něco neuvěřitelného. Z jeho textu je cítit, jak miluje psaní, lidi i Phila Marlowa v podání svého předchůdce. „Černooká blondýnka“ je skvělý čtenářský zážitek, který by neměl uniknout jak milovníkům detektivek, tak těm, kteří mají rádi Literaturu.