Hlavním hrdinou tvorby Andrzeje Sapkowského je zaklínač Geralt z Rivie. Jako nájemný hubitel upírů, vlkodlaků a všemožných nebezpečných netvorů pochopitelně ovládá bojové a magické techniky nezbytné pro jeho zaměstnání. Nicméně není pouze chladnokrevným profesionálem a už vůbec ne jedním ze...
číst celé
Hlavním hrdinou tvorby Andrzeje Sapkowského je zaklínač Geralt z Rivie. Jako nájemný hubitel upírů, vlkodlaků a všemožných nebezpečných netvorů pochopitelně ovládá bojové a magické techniky nezbytné pro jeho zaměstnání. Nicméně není pouze chladnokrevným profesionálem a už vůbec ne jedním ze superhrdinů, jimiž se žánr fantasy jen hemží. Postupně vychází najevo, že neměl možnost si svůj osud svobodně zvolit, ale naopak je nucen draze platit za schopnosti a dovednosti nedosažitelné a vesměs též nepochopitelné běžným smrtelníkům. Proto vyvolává strach a zároveň nevraživost a odpor těch, jejichž životy vlastně chrání. Přes své pozitivní působení jsou zaklínači odsouzeni k vyhnanství na samém okraji společnosti, která sice působí vnějškově středověkým dojmem, avšak s mnoha atributy převzatými ze současnosti.
schovat popis
Recenze
Na závěr bych jen chtěla čtenáře varovat - tak jako mě před čtením této knihy jedna hodná duše varovala - nečtěte úplně poslední povídku v této knize (epilog). Prý je to jeden velký spoiler na zakončení celé ságy. Tak pozor!
Pribeh ma sve kouzlo, jako vzdy, vtahne vas to a tbh je mozne to docist i na jeden tah. Tak uzasne to je……
Geral je dilf af, takze i pokud vas nebude bavit pribeh, doctete to kvuli Geraltovi.💀
Istg pokud vas nebavil prvni dil, dejte sanci druhemu. Me osobne jednicka bavila hodne, nicmene kazdy jsme jiny… ALE TO NIC NEMENI NA TOM, ze dvojka je proste lepsi a treba vas to ted vazne vtahne.
Urcite tomu dejte sanci, hehe.
Tato kniha mi oproti předcházejícímu 1. dílu přišla poněkud slabší, také jsem ji i četla podstatně delší dobu a do dalších povídek jsem neměla moc chuti. Tím ale nemohu tvrdit, že ne všechny povídky mě nebavily, našly se takové, které jsem si oblíbila.
Hned od první stránky povídky "Trochu se obětovat" mě to chytilo a nedokázala jsem se od toho odtrhnout. Opravdu povedené, nemluvě o Očku, se kterou se Geralt setkal. A ta mořská panna? Ta měla opravdu povedené chování. Řekla bych, že "Trochu se obětovat" je povídkou na 1. místě v této knize.
Za ní následuje doppler, kterého si pomalu každý oblíbí, v povídce "Věčný oheň". Obzvláště Dudův obchodní duch byl skvělý a stejně tak i závěr povídky. Co všechno se nestane jen proto, že se ve vás někdo převtělí a obchoduje vaším jménem. Jste jak slepý, co přišel k houslím.
No a jako třetí mám "Meč osudu". Zde si má představivost přímo vydováděla při představování lesa dryád. A v té mé představivosti to opravdu vypadalo kouzelně. Chvíli mi trvalo oblíbit si škvrně, Ciri, ale nedlouho poté se mi to již povedlo a proto se tato povídka usadila na dané příčce.
Ačkoli se mi tato kapitola moc nelíbila, no spíše mne ani nějak nebavila. Tak tenhle úryvek mě velice zaujal a musela jsem se s vámi o něj tady podělit, aby i vám popřípadě vykouzlil na tváři úsměv.
U epilogu "Něco končí, něco začíná" mě nejvíce pobavil konec, kde jsem se musela i trochu zasmát. To je již podruhé, co se tento rok směji u knihy a opět je to u Zaklínače. Jako ta scéna s loupežníkem Wissingem a ta jeho závěrečná řeč ohledně toho, co chytil, se náramně povedla.