Hořčice bíláSinapis alba

Vlastnosti:Hořčice má rychlý vývoj a rostliny rychle pokrývají půdu. Vyžaduje dostatek vláhy. Má nízké nároky na půdu a klimatické podmínky. Daří se jí i v chladnějších a vyšších oblastech. Snáší mrazíky až -2°C. Tvoří hodně kořenové hmoty, která potlačuje růst plevelu. Využívá se jako zelené hnojení v hobby kvalitě. Zelené hnojení je druh organického hnojení, při kterém se do půdy zapravuje biomasa rostlin vypěstovaných pro tento účel s cílem obohatit půdu o organickou hmotu i rostlinné živiny a tím zvýšit půdní úrodnost. Celkově se tak zvyšuje kvalita půdy a protierozní ochrana. Udržování rostlinného krytu po největší část vegetačního období má velký význam pro ochranu půdního fondu. Pro tento účel jsou nejvhodnější druhy a jejich směsi, které svým rychlým vývojem a nárůstem organické hmoty splňují biologické a agroekologické požadavky. Jedná se zejména o hořčici bílou, hrách setý, luskoobilná směs, pelušku jarní, řepku ozimou, směs hořčice a řepky, svazenku.

Obsah balení:800 g

Výsev:Duben až září, 200 - 300 g/100 m2

Přednosti zeleného hnojení:• je univerzálním organickým hnojivem, kterým lze nahradit nejméně z 50 % chlévský hnůj nebo dodat do půdy snadno rozložitelnou organickou hmotu

• zlepšuje podmínky pro využití živin minerálních hnojiv

• při užší specializaci rostlinné výroby, zejména při zvýšeném pěstování obilovin, odstraňuje částečně potíže vyplývající z nesprávného střídání plodin

• má příznivý vliv na vodní i tepelný režim půd, na biologickou činnost a jiné vlastnosti (omezuje se neproduktivní výpar, je narušována přirozená ulehlost)

• rostliny na zelené hnojení zabraňují vyplavování živin a přemísťují živiny ze spodních vrstev do ornice (remobilizace živin)

• při použití motýlokvětých rostlin je půda obohacována o dusík (30-50 kg.ha-1) • umožňuje lepší rozklad a využití slámy při jejím zaorávání

• chrání půdu před větrnou a vodní erozí – hlavně na otevřených rovinách (větrná), na svazích (vodní)

• omezuje rozmnožování a růst plevelů – hlavně strniskové plodiny, dále v zaplevelených sadech hustý výsev na zelené hnojení potlačuje růst plevelů zastíněním. Jako nevýhoda by se dala označit investice do osevu a čas strávený setím a zapravováním, ale to nám vyrovná investici do zapravování živin jiným způsobem, které taky něco stojí. Běžně používané rostliny na zelené hnojení.

Po vytvoření dostatečného množství zelené hmoty se rostlina zaryje do půdy, kde dochází k jejímu rozkladu. Proces probíhá hlavně za pomoci půdních baktérií a jiných užitečných mikroorganismů, kteří touto činností zvyšují úrodnost půdy. Rostliny na zelené hnojení bychom měli zapracovat mělce do půdy nejpozději začátkem prosince, aby se do jara dobře rozložily. Pokud to nestačíme a porost na záhonu zmrzne, můžeme ho tam nechat až do jara. Vytvoří na půdě ochrannou vrstvu, jejíž zbytky na jaře zapravíme do půdy.

Upozornění:Tyto údaje jsou pouze informativní.