Abnett má Eisenhorna za nehty a to samé platí i o mě jako čtenáři. Všechna čest Ravenorovi, ale Eisenhorn je prostě taťka Eisenhorn. Zde opět dotažen až k prasknutí. Sledujeme jeho cestu chýlící se pomalu, ale jistě (samozřejmě k tragickému) konci. Gregor už je velice starý a tak váží každé slovo. Jeho fyzická schránka není, čím bývala. Jeho rozsáhlí spojenci jsou pryč, utahuje se kolem něj smyčka. Má znalosti a dovednosti, které předčí jakéhokoliv běžného smrtelníka v impériu a většina těch znalostí je dávno za hranicí radikalismu. Hranici překročil o míle a stále neví(me) zda je kacířem, nebo není. Čí vůli plní? Na čí je straně? Císaře, nebo Chaosu?

Na tyhle otázky se zatím odpovědi nedozvíme, ale prostor pro interpretaci je. A spolu s nim i krásný prolog ke třetí a poslední inkvizitorské trilogii z pera Dana Abnetta. Páriu jsem ještě nečetl, ale jdu na ní hned vzápětí. Mimo tohle všechno je tohle od začátku do konce nabouchané kvalitním obsahem! Osobně jsem se na jednu stranu obával toho, že jde o povídky, ale to jen zprvu, už samotný úvodník mi změnil názor a popravdě je to poprvé, co jsem měl v ruce takovou bichli a na její přečtení jsem se skutečně těšil a neděsil se množství stránek!

Je zde značné množství povídek, ať už z prostředí Eisenhorna, Ravenora, Magose, anebo i (zdánlivě) mimo. Všechny jsou nakonec propojené. I když je propojení (hlavně v závěru Magose) spíše symbolické. Nejde si nevšimnout jednotné atmosféry / kvality / propojení všech povídek. Abnett je mimojiné komiksový autor a z komiksu si bere to nejlepší, i co se týče tzv. "propojených univers". A že je Warhammer universe jak prase! No a uvnitř jeho je i malý Abnettverse v jehož středu je právě Gregor Eisenhorn.

Kniha mě upřímně a strašně moc bavila a jsem na jednu stranu hrozně rád, že mě čeká ještě Paria a k ní další dva díly (druhý vyšel teprv anglicky, třetí ještě vůbec) a tak se mám na co těšit, protože cesta s těmahle inkvizitorama byla famózní. Jedna z nejlepších (a nejdelších) knih, jaké jsem četl! schovat popis