Sebastiao Salgado je jeden z nejznámějších brazilských i světových fotografů. Brazílie je zemí, kde se na ulici střílí po dětech, kde musí statisíce bezzemků nezákonně obsazovat půdu a kde desítky aktivistů jejich hnutí mizí beze stopy - jako oběti bojůvek najatých těmi mocnými a bohatými. Když Salgadovi bylo pět let, jeho rodina se odstěhovala na maloměsto, pak žil v Sao Paulu, v jednom z nejlidnatějších měst na světě. Z politických důvodů byl nucen svou rodnou zemi opustit. Nyní žije ve Francii. Salgado zachycuje na svých snímcích realitu jakou je utrpení a fakt, že lidský život v takových oblastech světa, jako je Rwanda, Brazílie, Nigérie či Bosna, naprosto ztrácí hodnotu. Obzvláště působivé jsou jeho perspektivní snímky, na kterých má anonymní lidský dav na velké ploše černobílé fotografie skutečnou hloubku. Snímky Salgado komponuje podobně jako jsou plátna starých mistrů. Kompozice a hlavní postava, to ústřední, co se v ten moment stalo: to dokáže fotografie zachytit. Brazilský fotograf potkával na svých cestách mnoho dětí. „Vždycky se kolem mě rozestoupily, až když jsem si je dal pěkně do řady a vyfotil je, daly mi pokoj,“ „Mají toho už tolik za sebou, že mají ve výrazu zkušenost dospělých, moudrých a smířených,“ říká o svých dětských duších fotograf. Tak vznikla celá série portrétů dětí, jejichž tváře jsou pravdivé. Tvary mříží, za kterými jsou uvězněny děti v ghettu Hočkinova města, mají ostré obrysy - a vystrašené tváře, které vykukují zpoza nich, ostře kontrastují v černobílé fotografii. Mrtvá těla a zbytky tlejících mrtvol nepůsobí na černobílé fotografii tak naturalisticky. O to víc jsou ovšem působivé. Sebastiao Salgado není klasickým fotoreportérem, ale spíše lidským fotografem s cítěním a schopností soucítit s trpícími. Je také umělcem, který se staví na stranu utlačovaných a ponižovaných. „Přijel jsem do Brazílie, abych fotografoval odbojné rolníky - jsou pro mě totiž jedním z posledních hnutí odporu v tomto světě,“ uvedl ke svým snímkům brazilského hnutí bezzemků Movimiento Sem Terra. Co najdeme v jeho knize Genesis? Sopku Galapagos, tučňáky, lachtany, kormorány a velryby z Antarktidy a jižnho Atlantiku, brazilské aligátory a jaguáry, lvy, leopardy a slony z Afriky, izolovaný kmen Zo'é hluboko v amazonské džungli; Korowajovsky lid na úrovni doby kamenné ze Západní Papuy, kočovné chovatele skotu Dinka v Súdánu; kočovníky a jejich stáda sobů za polárním kruhem; komunitu mentawajske džungle na ostrovech západně od Sumatry; ledovce na Antarktidě, sopky ve střední Africe, poloostrov Kamčatka, saharské pouště, černochy od řeky Juruá v Amazonii, rokli Velkého kaňonu, ledovce Aljašky ... a mnohem více. Salgado tvorbě této knihy věnoval tolik času, energie a vášně, že ji přirovnává k jeho "milostnému dopisu planetě." schovat popis