Příručka se podrobně zabývá bytovým spoluvlastnictvím, které bylo rekodifikací soukromého práva vtěleno do nového občanského zákoníku. Autorka podrobně vysvětluje koncepční změny, ke kterým došlo, a srovnává je s předchozí úpravou v zákoně o vlastnictví bytů. Většinu problematických ustanovení k bytovému spoluvlastnictví se snaží překlenout výkladem a pomoci tak praxi s řešením problémů do doby, než se k nim vysloví soudní judikatura.

Nový občanský zákoník např. nově vymezuje jednotku, jejíž součástí je nejen byt, ale také společné části nemovité věci. Katastry nemovitostí proto vedou jak jednotky vymezené podle zákona o vlastnictví bytů, tak jednotky vymezené novým občanským zákoníkem. Další koncepční změnou je zavedení dvoufázového registračního principu u společenství vlastníků jednotek a s tím souvisejícího zavedení blokačního mechanismu, který má motivovat vlastníky jednotek k založení společenství vlastníků jednotek. Autorka se blokačním mechanismem zabývá i v historickém kontextu. Nový občanský zákoník dále upravil obsahové náležitosti stanov společenství vlastníků jednotek a určil lhůtu, do které je třeba dát staré stanovy do souladu s novým občanským zákoníkem. Autorka čtenáři poskytuje návod, v čem a v jaké lhůtě je potřeba staré stanovy přizpůsobit nové právní úpravě. Poradí např. také členovi výboru společenství vlastníků jednotek, který má povinnost si počínat s péčí řádného hospodáře a nemusí být vlastníkem jednotky.

Na vztah nově zavedené superficiální zásady a bytového spoluvlastnictví je v publikaci upozorněno nejen historickým exkurzem do této problematiky, ale především komparací s úpravou německou, rakouskou, švýcarskou a severoamerickou, kde je superficiální zásada více či méně absolutizována. V této souvislosti se autorka vypořádává i s otázkou, zda je možné založit bytové spoluvlastnictví v rámci práva stavby.

Autorka se problematikou bytového spoluvlastnictví zabývala nejen při svém působení v Komisi pro aplikaci nové civilní legislativy, ale také při své přednáškové činnosti (katastrální úřady, ministerstva, Úřad vlády ČR, Úřad průmyslového spoluvlastnictví). Ambicí autorky bylo nastínit z jejích zkušeností ty nejpalčivější problémy, se kterými se v praxi setkala, a přinést jejich řešení. Publikace tak není jen teoretickou příručkou, ale mnoho životních situací z oblasti bytového spoluvlastnictví je demonstrováno na příkladech.

Publikace je určena nejen právníkům všech profesí a studentům právnických fakult, ale také široké veřejnosti.