Kategorie

Kronika květnových dnů

95

Poštovné jen 39
nejnižší v ČR

Rok vydání: 2010
Jazyk: Čeština
Druh: 1xkniha
Vazba: brožovaná
Počet stran: 128
Zařazení: vzpomínky literatura faktu protifašistický odboj 1945 České květnové povstání (1945) Třešť (Česko : oblast)

Nákupem získáte tyto dva krásné dárky

Limitovaná sběratelská záložka 1.

DVD film - Biloxi blues 2. K Objednávce od 2 kusů

Kronika květnových dnů v Třešti obsahuje dramatické a autentické svědectví událostí, které městečko pod Špičákem prožilo před šedesáti pěti lety. Josef Motl, tehdejší místní učitel byl jejich přímým účastníkem, zároveň i svědkem. 5. květen se stal dnem povstání českého lidu proti okupantům. Také v Třešti převzal moc revoluční národní výbor, aniž by dostatečně zhodnotil reálnou situaci. Dodnes je obtížné určit, nebylo-li povstání poněkud předčasné, zda výbor podcenil situaci na základě nevěrohodných zpráv či zda zprávy pouze nesprávně vyhodnotil. Každopádně: na budově městského úřadu zavlála československá vlajka a strategické body ve městě byly obsazeny členy revoluční gardy. Místní němečtí obyvatelé byli zajati a odvedeni do místního vězení. Byli také zbiti místními lidmi. Během neděle 6. května padlo v drobných potyčkách s Němci několik nezkušených ozbrojených obránců města. Jednoho z nich, devatenáctiletého mladíka, v zápalu boje nechtě zastřelili jeho vlastní kamarádi. Obráncům pomáhali partyzáni, jeden z nich brzy padl, jeden byl po válce zajištěn jako konfident gestapa. Ve vězení bylo internováno více než sto Němců. Předvídavý návrh odvézt zajaté Němce na blízký hrad Roštejn nedošel uskutečnění. Pokud by zajatci zůstali ukryti na neznámém místě, bylo by možno je využít jako rukojmí při vyjednávání. Tato chyba se později ukázala jako osudná. 7. května v pondělí k ránu už je ze stonařovské silnice slyšet řev motorů. Blíží se obrněné transportéry. Patří elitním jednotkám SS. Osm obránců na kraji města je nemilosrdně postříleno, aniž stačí podat zprávu o příchodu nepřítele. Rozespalí obyvatelé, probuzení střelbou, se ve spěchu oblékají a utíkají do okolních lesů. S nimi prchají členové revolučního výboru i vojenské vedení města… Město je vydáno nepříteli. Třešť je znovu v rukou nepřítele. Esesmani vnikají do domů, zatýkají muže a odvádějí je ke zdi školy. První skupina stojí u zdi s rukama nad hlavou, další skupina bezmocně přihlíží nastávající tragédii. Zajatí Němci jsou osvobozeni z vězení a protože byli zbiti, mají důvod se mstít. Zatímco ve vzdálené Remeši je projednávána kapitulace Německa a válka skončila, v Třešti duní salvy popravčích čet. Poněkud neobvyklou roli sehraje německá dívka, bývalá pracovnice zlínského gestapa a rodačka z Třeště. Je zajata spolu se svými rodiči a dána do vězení; na vlastní oči vidí, jak jsou Němci biti třešťskými lidmi. Této dívce ponechají esesáci na jeden den právo rozhodovat o životě a smrti rukojmích. Herta, opojena touto "mocí", ukazuje prstem na lidi, kteří mají být popraveni. Vybere celkem jedenáct lidí, mezi nimi i své spolužáky ze školy... Kronika květnových dnů v Třešti obsahuje dramatické a autentické svědectví událostí, které městečko pod Špičákem prožilo před šedesáti pěti lety. Josef Motl, tehdejší místní učitel byl jejich přímým účastníkem, zároveň i svědkem. 5. květen se stal dnem povstání českého lidu proti okupantům. Také v Třešti převzal moc revoluční národní výbor, aniž by dostatečně zhodnotil reálnou situaci. Dodnes je obtížné určit, nebylo-li povstání poněkud předčasné, zda výbor podcenil situaci na základě nevěrohodných zpráv či zda zprávy pouze nesprávně vyhodnotil. Každopádně: na budově městského úřadu zavlála československá vlajka a strategické body ve městě byly obsazeny členy revoluční gardy. Místní němečtí obyvatelé byli zajati a odvedeni do místního vězení. Byli také zbiti místními lidmi. Během neděle 6. května padlo v drobných potyčkách s Němci několik nezkušených ozbrojených obránců města. Jednoho z nich, devatenáctiletého mladíka, v zápalu boje nechtě zastřelili jeho vlastní kamarádi. Obráncům pomáhali partyzáni, jeden z nich brzy padl, jeden byl po válce zajištěn jako konfident gestapa. Ve vězení bylo internováno více než sto Němců. Předvídavý návrh odvézt zajaté Němce na blízký hrad Roštejn nedošel uskutečnění. Pokud by zajatci zůstali ukryti na neznámém místě, bylo by možno je využít jako rukojmí při vyjednávání. Tato chyba se později ukázala jako osudná. 7. května v pondělí k ránu už je ze stonařovské silnice slyšet řev motorů. Blíží se obrněné transportéry. Patří elitním jednotkám SS. Osm obránců na kraji města je nemilosrdně postříleno, aniž stačí podat zprávu o příchodu nepřítele. Rozespalí obyvatelé, probuzení střelbou, se ve spěchu oblékají a utíkají do okolních lesů. S nimi prchají členové revolučního výboru i vojenské vedení města… Město je vydáno nepříteli. Třešť je znovu v rukou nepřítele. Esesmani vnikají do domů, zatýkají muže a odvádějí je ke zdi školy. První skupina stojí u zdi s rukama nad hlavou, další skupina bezmocně přihlíží nastávající tragédii. Zajatí Němci jsou osvobozeni z vězení a protože byli zbiti, mají důvod se mstít. Zatímco ve vzdálené Remeši je projednávána kapitulace Německa a válka skončila, v Třešti duní salvy popravčích čet. Poněkud neobvyklou roli sehraje německá dívka, bývalá pracovnice zlínského gestapa a rodačka z Třeště. Je zajata spolu se svými rodiči a dána do vězení; na vlastní oči vidí, jak jsou Němci biti třešťskými lidmi. Této dívce ponechají esesáci na jeden den právo rozhodovat o životě a smrti rukojmích. Herta, opojena touto "mocí", ukazuje prstem na lidi, kteří mají být popraveni. Vybere celkem jedenáct lidí, mezi nimi i své spolužáky ze školy... Kronika květnových dnů v Třešti obsahuje dramatické a autentické svědectví událostí, které městečko pod Špičákem prožilo před šedesáti pěti lety. Josef Motl, tehdejší místní učitel byl jejich přímým účastníkem, zároveň i svědkem. 5. květen se stal dnem povstání českého lidu proti okupantům. Také v Třešti převzal moc revoluční národní výbor, aniž by dostatečně zhodnotil reálnou situaci. Dodnes je obtížné určit, nebylo-li povstání poněkud předčasné, zda výbor podcenil situaci na základě nevěrohodných zpráv či zda zprávy pouze nesprávně vyhodnotil. Každopádně: na budově městského úřadu zavlála československá vlajka a strategické body ve městě byly obsazeny členy revoluční gardy. Místní němečtí obyvatelé byli zajati a odvedeni do místního vězení. Byli také zbiti místními lidmi. Během neděle 6. května padlo v drobných potyčkách s Němci několik nezkušených ozbrojených obránců města. Jednoho z nich, devatenáctiletého mladíka, v zápalu boje nechtě zastřelili jeho vlastní kamarádi. Obráncům pomáhali partyzáni, jeden z nich brzy padl, jeden byl po válce zajištěn jako konfident gestapa. Ve vězení bylo internováno více než sto Němců. Předvídavý návrh odvézt zajaté Němce na blízký hrad Roštejn nedošel uskutečnění. Pokud by zajatci zůstali ukryti na neznámém místě, bylo by možno je využít jako rukojmí při vyjednávání. Tato chyba se později ukázala jako osudná. 7. května v pondělí k ránu už je ze stonařovské silnice slyšet řev motorů. Blíží se obrněné transportéry. Patří elitním jednotkám SS. Osm obránců na kraji města je nemilosrdně postříleno, aniž stačí podat zprávu o příchodu nepřítele. Rozespalí obyvatelé, probuzení střelbou, se ve spěchu oblékají a utíkají do okolních lesů. S nimi prchají členové revolučního výboru i vojenské vedení města… Město je vydáno nepříteli. Třešť je znovu v rukou nepřítele. Esesmani vnikají do domů, zatýkají muže a odvádějí je ke zdi školy. První skupina stojí u zdi s rukama nad hlavou, další skupina bezmocně přihlíží nastávající tragédii. Zajatí Němci jsou osvobozeni z vězení a protože byli zbiti, mají důvod se mstít. Zatímco ve vzdálené Remeši je projednávána kapitulace Německa a válka skončila, v Třešti duní salvy popravčích čet. Poněkud neobvyklou roli sehraje německá dívka, bývalá pracovnice zlínského gestapa a rodačka z Třeště. Je zajata spolu se svými rodiči a dána do vězení; na vlastní oči vidí, jak jsou Němci biti třešťskými lidmi. Této dívce ponechají esesáci na jeden den právo rozhodovat o životě a smrti rukojmích. Herta, opojena touto "mocí", ukazuje prstem na lidi, kteří mají být popraveni. Vybere celkem jedenáct lidí, mezi nimi i své spolužáky ze školy... Kronika květnových dnů v Třešti obsahuje dramatické a autentické svědectví událostí, které městečko pod Špičákem prožilo před šedesáti pěti lety. Josef Motl, tehdejší místní učitel byl jejich přímým účastníkem, zároveň i svědkem. 5. květen se stal dnem povstání českého lidu proti okupantům. Také v Třešti převzal moc revoluční národní výbor, aniž by dostatečně zhodnotil reálnou situaci. Dodnes je obtížné určit, nebylo-li povstání poněkud předčasné, zda výbor podcenil situaci na základě nevěrohodných zpráv či zda zprávy pouze nesprávně vyhodnotil. Každopádně: na budově městského úřadu zavlála československá vlajka a strategické body ve městě byly obsazeny členy revoluční gardy. Místní němečtí obyvatelé byli zajati a odvedeni do místního vězení. Byli také zbiti místními lidmi. Během neděle 6. května padlo v drobných potyčkách s Němci několik nezkušených ozbrojených obránců města. Jednoho z nich, devatenáctiletého mladíka, v zápalu boje nechtě zastřelili jeho vlastní kamarádi. Obráncům pomáhali partyzáni, jeden z nich brzy padl, jeden byl po válce zajištěn jako konfident gestapa. Ve vězení bylo internováno více než sto Němců. Předvídavý návrh odvézt zajaté Němce na blízký hrad Roštejn nedošel uskutečnění. Pokud by zajatci zůstali ukryti na neznámém místě, bylo by možno je využít jako rukojmí při vyjednávání. Tato chyba se později ukázala jako osudná. 7. května v pondělí k ránu už je ze stonařovské silnice slyšet řev motorů. Blíží se obrněné transportéry. Patří elitním jednotkám SS. Osm obránců na kraji města je nemilosrdně postříleno, aniž stačí podat zprávu o příchodu nepřítele. Rozespalí obyvatelé, probuzení střelbou, se ve spěchu oblékají a utíkají do okolních lesů. S nimi prchají členové revolučního výboru i vojenské vedení města… Město je vydáno nepříteli. Třešť je znovu v rukou nepřítele. Esesmani vnikají do domů, zatýkají muže a odvádějí je ke zdi školy. První skupina stojí u zdi s rukama nad hlavou, další skupina bezmocně přihlíží nastávající tragédii. Zajatí Němci jsou osvobozeni z vězení a protože byli zbiti, mají důvod se mstít. Zatímco ve vzdálené Remeši je projednávána kapitulace Německa a válka skončila, v Třešti duní salvy popravčích čet. Poněkud neobvyklou roli sehraje německá dívka, bývalá pracovnice zlínského gestapa a rodačka z Třeště. Je zajata spolu se svými rodiči a dána do vězení; na vlastní oči vidí, jak jsou Němci biti třešťskými lidmi. Této dívce ponechají esesáci na jeden den právo rozhodovat o životě a smrti rukojmích. Herta, opojena touto "mocí", ukazuje prstem na lidi, kteří mají být popraveni. Vybere celkem jedenáct lidí, mezi nimi i své spolužáky ze školy... Kronika květnových dnů v Třešti obsahuje dramatické a autentické svědectví událostí, které městečko pod Špičákem prožilo před šedesáti pěti lety. Josef Motl, tehdejší místní učitel byl jejich přímým účastníkem, zároveň i svědkem. 5. květen se stal dnem povstání českého lidu proti okupantům. Také v Třešti převzal moc revoluční národní výbor, aniž by dostatečně zhodnotil reálnou situaci. Dodnes je obtížné určit, nebylo-li povstání poněkud předčasné, zda výbor podcenil situaci na základě nevěrohodných zpráv či zda zprávy pouze nesprávně vyhodnotil. Každopádně: na budově městského úřadu zavlála československá vlajka a strategické body ve městě byly obsazeny členy revoluční gardy. Místní němečtí obyvatelé byli zajati a odvedeni do místního vězení. Byli také zbiti místními lidmi. Během neděle 6. května padlo v drobných potyčkách s Němci několik nezkušených ozbrojených obránců města. Jednoho z nich, devatenáctiletého mladíka, v zápalu boje nechtě zastřelili jeho vlastní kamarádi. Obráncům pomáhali partyzáni, jeden z nich brzy padl, jeden byl po válce zajištěn jako konfident gestapa. Ve vězení bylo internováno více než sto Němců. Předvídavý návrh odvézt zajaté Němce na blízký hrad Roštejn nedošel uskutečnění. Pokud by zajatci zůstali ukryti na neznámém místě, bylo by možno je využít jako rukojmí při vyjednávání. Tato chyba se později ukázala jako osudná. 7. května v pondělí k ránu už je ze stonařovské silnice slyšet řev motorů. Blíží se obrněné transportéry. Patří elitním jednotkám SS. Osm obránců na kraji města je nemilosrdně postříleno, aniž stačí podat zprávu o příchodu nepřítele. Rozespalí obyvatelé, probuzení střelbou, se ve spěchu oblékají a utíkají do okolních lesů. S nimi prchají členové revolučního výboru i vojenské vedení města… Město je vydáno nepříteli. Třešť je znovu v rukou nepřítele. Esesmani vnikají do domů, zatýkají muže a odvádějí je ke zdi školy. První skupina stojí u zdi s rukama nad hlavou, další skupina bezmocně přihlíží nastávající tragédii. Zajatí Němci jsou osvobozeni z vězení a protože byli zbiti, mají důvod se mstít. Zatímco ve vzdálené Remeši je projednávána kapitulace Německa a válka skončila, v Třešti duní salvy popravčích čet. Poněkud neobvyklou roli sehraje německá dívka, bývalá pracovnice zlínského gestapa a rodačka z Třeště. Je zajata spolu se svými rodiči a dána do vězení; na vlastní oči vidí, jak jsou Němci biti třešťskými lidmi. Této dívce ponechají esesáci na jeden den právo rozhodovat o životě a smrti rukojmích. Herta, opojena touto "mocí", ukazuje prstem na lidi, kteří mají být popraveni. Vybere celkem jedenáct lidí, mezi nimi i své spolužáky ze školy... Kronika květnových dnů v Třešti obsahuje dramatické a autentické svědectví událostí, které městečko pod Špičákem prožilo před šedesáti pěti lety. Josef Motl, tehdejší místní učitel byl jejich přímým účastníkem, zároveň i svědkem. 5. květen se stal dnem povstání českého lidu proti okupantům. Také v Třešti převzal moc revoluční národní výbor, aniž by dostatečně zhodnotil reálnou situaci. Dodnes je obtížné určit, nebylo-li povstání poněkud předčasné, zda výbor podcenil situaci na základě nevěrohodných zpráv či zda zprávy pouze nesprávně vyhodnotil. Každopádně: na budově městského úřadu zavlála československá vlajka a strategické body ve městě byly obsazeny členy revoluční gardy. Místní němečtí obyvatelé byli zajati a odvedeni do místního vězení. Byli také zbiti místními lidmi. Během neděle 6. května padlo v drobných potyčkách s Němci několik nezkušených ozbrojených obránců města. Jednoho z nich, devatenáctiletého mladíka, v zápalu boje nechtě zastřelili jeho vlastní kamarádi. Obráncům pomáhali partyzáni, jeden z nich brzy padl, jeden byl po válce zajištěn jako konfident gestapa. Ve vězení bylo internováno více než sto Němců. Předvídavý návrh odvézt zajaté Němce na blízký hrad Roštejn nedošel uskutečnění. Pokud by zajatci zůstali ukryti na neznámém místě, bylo by možno je využít jako rukojmí při vyjednávání. Tato chyba se později ukázala jako osudná. 7. května v pondělí k ránu už je ze stonařovské silnice slyšet řev motorů. Blíží se obrněné transportéry. Patří elitním jednotkám SS. Osm obránců na kraji města je nemilosrdně postříleno, aniž stačí podat zprávu o příchodu nepřítele. Rozespalí obyvatelé, probuzení střelbou, se ve spěchu oblékají a utíkají do okolních lesů. S nimi prchají členové revolučního výboru i vojenské vedení města… Město je vydáno nepříteli. Třešť je znovu v rukou nepřítele. Esesmani vnikají do domů, zatýkají muže a odvádějí je ke zdi školy. První skupina stojí u zdi s rukama nad hlavou, další skupina bezmocně přihlíží nastávající tragédii. Zajatí Němci jsou osvobozeni z vězení a protože byli zbiti, mají důvod se mstít. Zatímco ve vzdálené Remeši je projednávána kapitulace Německa a válka skončila, v Třešti duní salvy popravčích čet. Poněkud neobvyklou roli sehraje německá dívka, bývalá pracovnice zlínského gestapa a rodačka z Třeště. Je zajata spolu se svými rodiči a dána do vězení; na vlastní oči vidí, jak jsou Němci biti třešťskými lidmi. Této dívce ponechají esesáci na jeden den právo rozhodovat o životě a smrti rukojmích. Herta, opojena touto "mocí", ukazuje prstem na lidi, kteří mají být popraveni. Vybere celkem jedenáct lidí, mezi nimi i své spolužáky ze školy... Kronika květnových dnů v Třešti obsahuje dramatické a autentické svědectví událostí, které městečko pod Špičákem prožilo před šedesáti pěti lety. Josef Motl, tehdejší místní učitel byl jejich přímým účastníkem, zároveň i svědkem. 5. květen se stal dnem povstání českého lidu proti okupantům. Také v Třešti převzal moc revoluční národní výbor, aniž by dostatečně zhodnotil reálnou situaci. Dodnes je obtížné určit, nebylo-li povstání poněkud předčasné, zda výbor podcenil situaci na základě nevěrohodných zpráv či zda zprávy pouze nesprávně vyhodnotil. Každopádně: na budově městského úřadu zavlála československá vlajka a strategické body ve městě byly obsazeny členy revoluční gardy. Místní němečtí obyvatelé byli zajati a odvedeni do místního vězení. Byli také zbiti místními lidmi. Během neděle 6. května padlo v drobných potyčkách s Němci několik nezkušených ozbrojených obránců města. Jednoho z nich, devatenáctiletého mladíka, v zápalu boje nechtě zastřelili jeho vlastní kamarádi. Obráncům pomáhali partyzáni, jeden z nich brzy padl, jeden byl po válce zajištěn jako konfident gestapa. Ve vězení bylo internováno více než sto Němců. Předvídavý návrh odvézt zajaté Němce na blízký hrad Roštejn nedošel uskutečnění. Pokud by zajatci zůstali ukryti na neznámém místě, bylo by možno je využít jako rukojmí při vyjednávání. Tato chyba se později ukázala jako osudná. 7. května v pondělí k ránu už je ze stonařovské silnice slyšet řev motorů. Blíží se obrněné transportéry. Patří elitním jednotkám SS. Osm obránců na kraji města je nemilosrdně postříleno, aniž stačí podat zprávu o příchodu nepřítele. Rozespalí obyvatelé, probuzení střelbou, se ve spěchu oblékají a utíkají do okolních lesů. S nimi prchají členové revolučního výboru i vojenské vedení města… Město je vydáno nepříteli. Třešť je znovu v rukou nepřítele. Esesmani vnikají do domů, zatýkají muže a odvádějí je ke zdi školy. První skupina stojí u zdi s rukama nad hlavou, další skupina bezmocně přihlíží nastávající tragédii. Zajatí Němci jsou osvobozeni z vězení a protože byli zbiti, mají důvod se mstít. Zatímco ve vzdálené Remeši je projednávána kapitulace Německa a válka skončila, v Třešti duní salvy popravčích čet. Poněkud neobvyklou roli sehraje německá dívka, bývalá pracovnice zlínského gestapa a rodačka z Třeště. Je zajata spolu se svými rodiči a dána do vězení; na vlastní oči vidí, jak jsou Němci biti třešťskými lidmi. Této dívce ponechají esesáci na jeden den právo rozhodovat o životě a smrti rukojmích. Herta, opojena touto "mocí", ukazuje prstem na lidi, kteří mají být popraveni. Vybere celkem jedenáct lidí, mezi nimi i své spolužáky ze školy... Kronika květnových dnů v Třešti obsahuje dramatické a autentické svědectví událostí, které městečko pod Špičákem prožilo před šedesáti pěti lety. Josef Motl, tehdejší místní učitel byl jejich přímým účastníkem, zároveň i svědkem. 5. květen se stal dnem povstání českého lidu proti okupantům. Také v Třešti převzal moc revoluční národní výbor, aniž by dostatečně zhodnotil reálnou situaci. Dodnes je obtížné určit, nebylo-li povstání poněkud předčasné, zda výbor podcenil situaci na základě nevěrohodných zpráv či zda zprávy pouze nesprávně vyhodnotil. Každopádně: na budově městského úřadu zavlála československá vlajka a strategické body ve městě byly obsazeny členy revoluční gardy. Místní němečtí obyvatelé byli zajati a odvedeni do místního vězení. Byli také zbiti místními lidmi. Během neděle 6. května padlo v drobných potyčkách s Němci několik nezkušených ozbrojených obránců města. Jednoho z nich, devatenáctiletého mladíka, v zápalu boje nechtě zastřelili jeho vlastní kamarádi. Obráncům pomáhali partyzáni, jeden z nich brzy padl, jeden byl po válce zajištěn jako konfident gestapa. Ve vězení bylo internováno více než sto Němců. Předvídavý návrh odvézt zajaté Němce na blízký hrad Roštejn nedošel uskutečnění. Pokud by zajatci zůstali ukryti na neznámém místě, bylo by možno je využít jako rukojmí při vyjednávání. Tato chyba se později ukázala jako osudná. 7. května v pondělí k ránu už je ze stonařovské silnice slyšet řev motorů. Blíží se obrněné transportéry. Patří elitním jednotkám SS. Osm obránců na kraji města je nemilosrdně postříleno, aniž stačí podat zprávu o příchodu nepřítele. Rozespalí obyvatelé, probuzení střelbou, se ve spěchu oblékají a utíkají do okolních lesů. S nimi prchají členové revolučního výboru i vojenské vedení města… Město je vydáno nepříteli. Třešť je znovu v rukou nepřítele. Esesmani vnikají do domů, zatýkají muže a odvádějí je ke zdi školy. První skupina stojí u zdi s rukama nad hlavou, další skupina bezmocně přihlíží nastávající tragédii. Zajatí Němci jsou osvobozeni z vězení a protože byli zbiti, mají důvod se mstít. Zatímco ve vzdálené Remeši je projednávána kapitulace Německa a válka skončila, v Třešti duní salvy popravčích čet. Poněkud neobvyklou roli sehraje německá dívka, bývalá pracovnice zlínského gestapa a rodačka z Třeště. Je zajata spolu se svými rodiči a dána do vězení; na vlastní oči vidí, jak jsou Němci biti třešťskými lidmi. Této dívce ponechají esesáci na jeden den právo rozhodovat o životě a smrti rukojmích. Herta, opojena touto "mocí", ukazuje prstem na lidi, kteří mají být popraveni. Vybere celkem jedenáct lidí, mezi nimi i své spolužáky ze školy... Kronika květnových dnů v Třešti obsahuje dramatické a autentické svědectví událostí, které městečko pod Špičákem prožilo před šedesáti pěti lety. Josef Motl, tehdejší místní učitel byl jejich přímým účastníkem, zároveň i svědkem. 5. květen se stal dnem povstání českého lidu proti okupantům. Také v Třešti převzal moc revoluční národní výbor, aniž by dostatečně zhodnotil reálnou situaci. Dodnes je obtížné určit, nebylo-li povstání poněkud předčasné, zda výbor podcenil situaci na základě nevěrohodných zpráv či zda zprávy pouze nesprávně vyhodnotil. Každopádně: na budově městského úřadu zavlála československá vlajka a strategické body ve městě byly obsazeny členy revoluční gardy. Místní němečtí obyvatelé byli zajati a odvedeni do místního vězení. Byli také zbiti místními lidmi. Během neděle 6. května padlo v drobných potyčkách s Němci několik nezkušených ozbrojených obránců města. Jednoho z nich, devatenáctiletého mladíka, v zápalu boje nechtě zastřelili jeho vlastní kamarádi. Obráncům pomáhali partyzáni, jeden z nich brzy padl, jeden byl po válce zajištěn jako konfident gestapa. Ve vězení bylo internováno více než sto Němců. Předvídavý návrh odvézt zajaté Němce na blízký hrad Roštejn nedošel uskutečnění. Pokud by zajatci zůstali ukryti na neznámém místě, bylo by možno je využít jako rukojmí při vyjednávání. Tato chyba se později ukázala jako osudná. 7. května v pondělí k ránu už je ze stonařovské silnice slyšet řev motorů. Blíží se obrněné transportéry. Patří elitním jednotkám SS. Osm obránců na kraji města je nemilosrdně postříleno, aniž stačí podat zprávu o příchodu nepřítele. Rozespalí obyvatelé, probuzení střelbou, se ve spěchu oblékají a utíkají do okolních lesů. S nimi prchají členové revolučního výboru i vojenské vedení města… Město je vydáno nepříteli. Třešť je znovu v rukou nepřítele. Esesmani vnikají do domů, zatýkají muže a odvádějí je ke zdi školy. První skupina stojí u zdi s rukama nad hlavou, další skupina bezmocně přihlíží nastávající tragédii. Zajatí Němci jsou osvobozeni z vězení a protože byli zbiti, mají důvod se mstít. Zatímco ve vzdálené Remeši je projednávána kapitulace Německa a válka skončila, v Třešti duní salvy popravčích čet. Poněkud neobvyklou roli sehraje německá dívka, bývalá pracovnice zlínského gestapa a rodačka z Třeště. Je zajata spolu se svými rodiči a dána do vězení; na vlastní oči vidí, jak jsou Němci biti třešťskými lidmi. Této dívce ponechají esesáci na jeden den právo rozhodovat o životě a smrti rukojmích. Herta, opojena touto "mocí", ukazuje prstem na lidi, kteří mají být popraveni. Vybere celkem jedenáct lidí, mezi nimi i své spolužáky ze školy... Kronika květnových dnů v Třešti obsahuje dramatické a autentické svědectví událostí, které městečko pod Špičákem prožilo před šedesáti pěti lety. Josef Motl, tehdejší místní učitel byl jejich přímým účastníkem, zároveň i svědkem. 5. květen se stal dnem povstání českého lidu proti okupantům. Také v Třešti převzal moc revoluční národní výbor, aniž by dostatečně zhodnotil reálnou situaci. Dodnes je obtížné určit, nebylo-li povstání poněkud předčasné, zda výbor podcenil situaci na základě nevěrohodných zpráv či zda zprávy pouze nesprávně vyhodnotil. Každopádně: na budově městského úřadu zavlála československá vlajka a strategické body ve městě byly obsazeny členy revoluční gardy. Místní němečtí obyvatelé byli zajati a odvedeni do místního vězení. Byli také zbiti místními lidmi. Během neděle 6. května padlo v drobných potyčkách s Němci několik nezkušených ozbrojených obránců města. Jednoho z nich, devatenáctiletého mladíka, v zápalu boje nechtě zastřelili jeho vlastní kamarádi. Obráncům pomáhali partyzáni, jeden z nich brzy padl, jeden byl po válce zajištěn jako konfident gestapa. Ve vězení bylo internováno více než sto Němců. Předvídavý návrh odvézt zajaté Němce na blízký hrad Roštejn nedošel uskutečnění. Pokud by zajatci zůstali ukryti na neznámém místě, bylo by možno je využít jako rukojmí při vyjednávání. Tato chyba se později ukázala jako osudná. 7. května v pondělí k ránu už je ze stonařovské silnice slyšet řev motorů. Blíží se obrněné transportéry. Patří elitním jednotkám SS. Osm obránců na kraji města je nemilosrdně postříleno, aniž stačí podat zprávu o příchodu nepřítele. Rozespalí obyvatelé, probuzení střelbou, se ve spěchu oblékají a utíkají do okolních lesů. S nimi prchají členové revolučního výboru i vojenské vedení města… Město je vydáno nepříteli. Třešť je znovu v rukou nepřítele. Esesmani vnikají do domů, zatýkají muže a odvádějí je ke zdi školy. První skupina stojí u zdi s rukama nad hlavou, další skupina bezmocně přihlíží nastávající tragédii. Zajatí Němci jsou osvobozeni z vězení a protože byli zbiti, mají důvod se mstít. Zatímco ve vzdálené Remeši je projednávána kapitulace Německa a válka skončila, v Třešti duní salvy popravčích čet. Poněkud neobvyklou roli sehraje německá dívka, bývalá pracovnice zlínského gestapa a rodačka z Třeště. Je zajata spolu se svými rodiči a dána do vězení; na vlastní oči vidí, jak jsou Němci biti třešťskými lidmi. Této dívce ponechají esesáci na jeden den právo rozhodovat o životě a smrti rukojmích. Herta, opojena touto "mocí", ukazuje prstem na lidi, kteří mají být popraveni. Vybere celkem jedenáct lidí, mezi nimi i své spolužáky ze školy...
Proč jsme tak levní?
Tato knížka je o -5% levnější než jinde. Díky čemu držíme ceny tak nízko?
Vyladili jsme logistiku
Mákli jsme si. Naše sklady a distribuční cesty fungují efektivně.
Šetříme na reklamě
Místo drahé reklamy vám radši dáme lepší služby. A taky nižší ceny.
Na dopravě nerýžujeme
Velké e-shopy si zvyšují marži vyšší cenou dopravy. U nás máte dopravu za 39.
Díky tomu vám dáme knihu Kronika květnových dnů jen za 95 Kč.