Volby, ať už na jakékoli úrovni v rámci společnosti, jsou vnímány jako jeden ze zásadních znaků demokracie.
Občané mají možnost vybrat si své zástupce podle jimi deklarovaných programů a podílet se tím na rozvoji a směřování své obce, země či regionu, v nichž žijí.
Druhá světová válka znamenala velký politický otřes pro celou Evropu, a to nejen z pohledu materiálního, ale i duchovního.

Ačkoli se problematika prvních poválečných voleb dočkala už řady zpracování, stále zůstávají poněkud ve stínu únorových událostí roku 1948.
Československé parlamentní volby z května 1946 měly přitom zásadní vliv na utváření poměrů v tzv. třetí republice a bývají někdy označovány jako poslední svobodné volby před následnou epochou více než čtyřicet let trvajícího komunistického totalitního režimu.
Někdy jsou vykládány i jako selhání české společnosti, která si podporou komunistů jakoby sama vybrala, ve kterém z bloků chce žít, a rozhodla tak o své budoucnosti.

Na druhou stranu je nutné zdůraznit, že stále šedesát procent československé společnosti komunisty nevolilo. Diskutuje se také o tom, nakolik se skutečně jednalo o svobodné volby. Historie však není černobílá.
Pochopit dobové souvislosti, vcítit se do tehdejšího myšlenkového světa, zbavit se tendence dívat se na dějinné události pohledem člověka, který ví, jak vše dopadlo, bývá mnohdy těžší, než se na první pohled může zdát.
Předkládaná publikace, proto čtenáři nabízí nejnovější výsledky výzkumů, nové pohledy a srovnání s jinými zeměmi a zasazuje tak první československé poválečné volby do širšího dějinného kontextu. schovat popis