Tento thriller z lékařského prostředí je pro mě příjemným překvapením. Takzvaní intelektuálové by mohli namítnout, že tu chybí hlubokomyslné úvahy a že autor nepřináší nic nového, ale já říkám: Tak ať. Nad knížkou jsem strávila příjemné dvě hodinky a příběh doslova zhltala.
Přiznávám, že kniha je komerční, až to není hezké. Připouštím, že jsou tu mnohá klišé amerických příběhů, ale všichni víme, že jsou dny, kdy si potřebujeme přečíst právě něco takového. Pacient číslo jedna je typická americká pohádka: samotný lékař zachrání amerického prezidenta a několik dalších pohlavárů před zlými teroristy a během akce, v níž není nouze o krev a mrtvoly, se ještě stihne zamilovat.
Logicky je příběh napínavý, akční, ale autor ho nadto obohatil o cynický humor. Typ románu svádí k tomu, aby své postavy bral děsně vážně a moralizoval, ale tomu se naštěstí vyhnul. Na druhou stranu ani nesklouzl do kýče a podařilo se mu vyhnout srdceryvným scénám, které Američané tak milují. Žádné objímání a patetické: „Miluji tě“ vás tady nečeká. Mám-li použít nějaké srovnání, napadá mě Bruse Willis ve Smrtonosné pasti jedna.
Buďme ale konkrétnější. Hlavním hrdinou je prominentní lékař David Ballineau, který se stará o malou dcerku. Asi vás nepřekvapí, že je vdovec a že většinu času tráví na luxusním oddělení pro těžce nemocné, kde pečuje o prominentní pacienty.
Jaká náhoda, že právě tady dělá vrchní sestru svobodná a (jak jinak) krásná Carolyn Rossová. Co se týče lásky, schéma známe. Ona po něm pokukuje už od prvního dne, kdy se setkali, jemu v její přítomnosti divoce buší srdce. Žádná velká romance se ale nekoná, vztah těchhle dvou je spíše podružný a jaksi vyplyne ze situace. Nejsou to papíroví panáci z červené knihovny, ale postavy z masa a krve. Oba mají své problémy i temná tajemství, která budou postupně vyplouvat na povrch.
Více záhadný je v tomto ohledu David. Aby měl příběh punc opravdovosti a důvěryhodnosti, musel mu autor propůjčit schopnosti, jaké lékaři běžně nemívají. A tak se postupně dozvídáme, co všechno má David za sebou. Jednotlivé dílky skládačky do sebe zapadají a příběh je vcelku uvěřitelný. Leonard Goldberg je zkušený spisovatel a filmový producent, takže moc dobře ví, jak s hlavním hrdinou naložit, aby to nepřepískl.
Největší padouch se jmenuje Alijev
a pochází z Čečenska. Se svými komplici obsadí nemocniční pavilon, do kterého je narychlo převezený americký prezident a jeho hosté, kteří se otrávili během slavnostní večeře. Mezi pacienty je mimo jiné i ruský prezident s manželkou a jeden americký ministr. Ačkoliv to na první pohled vypadá, že teroristé chtějí osvobodit čečenské vězně, velmi brzy si začnete klást otázky, jestli to náhodou není všechno jinak.
Autor vás nenechá ani chvíli vydechnout, servíruje vám nečekané zvraty a vy můžete jen hádat, jakou motivaci mají jednotlivé postavy. Řeknu vám, že o překvapení nebude nouze. Tím spíš, že vlastně nevíte, kdo je ten dobrý a kdo ten zlý. Jak už to v podobných příbězích bývá, teroristé mívají své lidi všude, a vy můžete jen tipovat, kdo je zrádce. David zpočátku bojuje pouze o vlastní přežití a o záchranu rukojmí, ale pak se ukáže, že ve hře je mnohem víc.
Máme tu teroristy, vysokou politiku, tajné agenty, speciální jednotky a hrozící mezinárodní konflikt. Pravomoci po prezidentovi přebírá viceprezidentka, která to také nemá jednoduché. Je pod obrovským tlakem, hledá řešení svízelné situace a k tomu čelí intrikám ministra obrany.
Kniha je napsaná víc než dobře, tempo je svižné a čím déle čtete, tím více jste do příběhu vtahováni. Třebaže bych tomu zpočátku nevěřila, knihu jsem neodložila, dokud jsem se nedostala k poslední stránce. schovat popis