Knihu tvoří dvě samostatné studie pojednávající o naukách o sedmi smrtelných hříších a sedmi skutcích milosrdenství a jejich reflexi v písemných pramenech a v umění českého středověku. První z nich je věnována počátkům nauk ve starověku a následně srovnání pojednání o neřestech s učenímo ctnostech, na němž lze demonstrovat východiska pro formování učení o sedmi skutcích milosrdenství, hrajících zásadní roli v pastorační praxi vrcholného a pozdního středověku. Další kapitoly zaměřené exkluzivně na české prostředí analyzují díla laických myslitelů a další homiletické literatury 15. století. Následující umělecko-historická studie čtenáře seznámí s reflexí nauk o sedmi smrtelných hříších a sedmi skutcích milosrdenství v umění evropského středověku na pozadí historicko-náboženského kontextu doby vrcholného a pozdního středověku. Pozornost je věnována zobrazování sedmi smrtelných hříchů a skutků milosrdenství v české knižní i monumentální malbě, stejně jako některým zajímavým otázkám, jež se zobrazováním hříchů a skutků v pozdním středověku souvisejí. Patří mezi ně například role moralizující ikonografie ve středověké pastorační praxi nebo originální a nezřídka excentrická vizuální schémata v prostředí středověkého kláštera. schovat popis