Dnešní podoba vlastnického práva vychází z podoby vlastnického práva, které definovalo již právo římské. Být vlastníkem nějakého statku znamená mít právo ho držet, užívat jej, využívat jeho plody a také s ním nakládat. Nabytí i zánik tohoto věcného práva je u nás upraveno především v občanském zákoníku. Zvláštním typem ztráty vlastnického práva je konfiskace nebo vyvlastnění. Konfiskace je zabavení majetku, za který není vlastníkovi dána žádná náhrada. Stát konfiskuje majetek, který pochází z trestné činnosti. Ke konfiskacím také často docházelo ve válečném období nebo v období totalitní diktatury. Například v období druhé světové války docházelo k arizaci, tedy zabavení majetku, který patřil Židům. Tématu znárodnění a konfiskace se věnují například knihy Znárodněné Československo nebo Lichtensteinové mezi konfiskací a vyvlastněním.