Dělostřelecká munice

Až do 20.století jsme se mohli setkat pouze s dělostřeleckým bombardováním. V první polovině 20. století došlo k prudkému rozvoji výroby zbraní, ale také vojenské techniky a vojenských letadel. Dělostřelectvo v boji zajišťuje palebnou podporu. Dělostřelecké zbraně se rozlišují na samohybné, samojízdné a tažené. Historii dělostřeleckých zbraní se věnuje například Encyklopedie ručních zbraní a dělostřelectva. V roce 1867 si nechal Alfred Nobel patentovat vynález dynamitu. Ten nahradil střelný prach při výrobě granátů. Malé pumy, naplněné prachem byly vynalezeny již ve 2. pol. 16. století a poprvé byly použity v roce 1588 v nizozemském Wachtendonku. V této době se začaly objevovat také první ruční granáty. Vynález dělostřeleckého granátu je spojen se jménem anglického důstojníka Henry Shrapnela. Původní šrapnely později nahradily tříštivé granáty. Granáty v zásadě můžeme rozlišovat na ruční a dělostřelecké, přičemž ty ruční se dělí ještě podle způsobu vrhání, užití, zapalovače nebo funkce.