Košík
zboží
(prázdné)
Trvalá struktura jsoucna je jednoduše označována za přirozenost, která je podstatou a základem jsoucna. Poprvé se tímto aspektem z pohled filosofie zabývá Aristoteles, nicméně samotné využití tohoto kontextu se objevuje u autorů presókratického myšlení, projevuje se tedy například v dílech Homéra nebo Empedoklése. Přirozenost je sledována z pohledu filosofie, stala se však základem zejména filosofické antropologie, která se její podstatou zabývá nejvíce. Dala vzniknout také termínu nadpřirozenost, který naopak označuje podstatu vymykající se běžnému očekávání. Často ve spojení s nevysvětlitelnými koncepty, např. magií.