Polské pověsti

Počátky polské literatury jsou spjaty s psaním legend, kronik a náboženských textů. Polsko se pyšní čtyřmi nositeli Nobelovy ceny za literaturu, jsou jimi Henryk Sinkiewicz (Quo vadis), Wladyslaw Reymont (Zaslíbená země, Sedláci), Czeslaw Milosz (Rodná Evropa) a Wislawa Szymborská (Sůl, V Hérakleitově řece). Polská literatura byla zpočátku psána především v latině. Dochovali se například Legenda o sv. Vojtěchovi, Legenda o sv. Stanislavovi nebo hymnus Gaude Mater Polonia. Polský básník Jan Kochanowski zpopularizoval pověst o zakladatelích slovanských národů, knížatech Čechovi a Lechovi.