Barokní hudba byla v době svého rozkvětu často kritizována a považována za harmonicky i melodicky kostrbatou. Uznání se jí tak dostává až od 19. století, a to takového, že je dodnes vyhledávána řadou posluchačů a stává se předmětem odborných prací. Zájemce o tento hudební styl jistě zaujme kniha samotného velikána barokní hudby Jana Dismase Zelenky, která se staví kriticky i k mnohým soudobým interpretacím. Antologii moravských rukopisných kancionálů 17. a 18. století pak přináší publikace Růže chuti přerozkošné. Nechybí teoretická práce věnující se barokní afektové teorii. Martin C. Putna pak ve svých pracích propojených s hudebním CD (O smrti i vesele, Písně pro Ježíše) pak dokazuje, že barokní hudba má i dnes co posluchačům nabídnout.