Svého druhu literární objev, svého druhu zapomenutá kniha. Na rozdíl od řady tzv. "zakázaných" knih byla Kainova kniha v Anglii skutečně soudně zakázána. Ve své době nutně způsobila značný rozruch a Trocchiho knihy byly dlouho nedostupné. Kainova kniha je autobiografický román, který nezapře inspiraci kulturní scénou Paříže (existencialismus), vliv Trocchiho přítele Samuela Becketta a též blízkost americkým experimentátorům. Nihilistická próza, v níž vypravěč Joe Necchi mísí postřehy z vlastního života s esejisticky a meditativně laděnými pasážemi o filozofii, umění a politice. V centru dění je ovšem heroin a všechno se točí kolem drogové závislosti hrdinů: Před půl hodinou jsem si šlehnul, všeobsahující věta z první stránky... Přestože některé kritiky přirovnávaly román k dílům Baudelairovým či k De Quinceymu, je tu odlišnost: Trocchi se distancuje od jakéhokoli romantismu. Jeho vyprávění je kruté a beznadějné. Je to zoufalá zpověď člověka, který si uvědomuje, co dělá, hnusí se sám sobě, ale protože se mu hnusí i společnost a okolí, neřeší situaci jinak než další dávkou. Postoj, který autor této nekompromisní knihy zvolil, je ostatně stvrzen jeho smrtí na předávkování. A jakkoli na konci díla najdeme pro mnohé překvapující dataci New York, srpen 1959, řada pasáží je vysoce aktuální. Ještě v 60. letech byl Trocchi označován za prvotřídního spisovatele, vysoce ho hodnotili např. Ken Kesey, Norman Mailer, Allen Ginsberg či Samuel Beckett, postupně však upadl v zapomnění. Od 90. let však zájem o něj znovu narůstá, o čemž svědčí reedice jeho děl jak v USA, tak v Anglii. V literárním světě patří dílo již ke klasickým šperkům typu Nahý oběd. schovat popis