Pařížské metro je svět sám o sobě, denně v něm na sebe narážejí a míjejí se statisíce navzájem si cizích lidí, jejich osudy však bývají nejednou podobné. Mathilda, mladá vdova a matka tří dětí, vstupuje do tohoto podzemního bludiště s nadějí, že potká nějakou spřízněnou duši, možná i muže svého...
číst celé
Pařížské metro je svět sám o sobě, denně v něm na sebe narážejí a míjejí se statisíce navzájem si cizích lidí, jejich osudy však bývají nejednou podobné. Mathilda, mladá vdova a matka tří dětí, vstupuje do tohoto podzemního bludiště s nadějí, že potká nějakou spřízněnou duši, možná i muže svého života. Je příliš sama na své trápení, hlavně v práci, kde pomalu podléhá psychickému ponižování. Ani Thibault, terénní lékař, po rozchodu s přítelkyní neprožívá nejšťastnější období a každodenní, ne zrovna radostná rutina cest za pacienty mu nepřidává na životní energii ani optimismu. Mathilda i Thibault jsou v mraveništi desetimilionového města velmi osamělí. Oba intenzivně touží po blízkosti někoho, kdo by jim rozuměl a kdo by je miloval. Je málo pravděpodobné, že se setkají. A pokud se setkají, je pravděpodobné, že i oni se minou. Někdy je osud záležitostí vteřiny.
schovat popis
Recenze
Pro většinu je to jedna z nejlepších a nejoblíbenějších spisovatelek současnosti, proto jsem si také koupila hned dvě její knížky. Kniha Pouta pro mě byla obyčejně průměrná a Ani později, ani jinde jen o maličko lepší. Hlavní hrdinové mi byli sympatičtější, než v Poutech, ale stále jsem chvílemi jejich chování nechápala.
Styl psaní autorky je zvláštní a vážně se divím, že tolika lidem sedl a ona dokázala tolik lidí oslovit. Vlastně píše celou dobu tak nějak o ničem a pak, najednou, je konec a vy si říkáte, co to teda mělo být.
Nevím, rozhodně existují lepší Odeonky a rozhodně existují autoři, kteří jsou mi bližší. Od Delphine jsem přečetla dvě knihy a stále mám pocit, že ji vůbec neznám, nic to ve mně nezanechalo, žádnou emoci...