Eškol Nevo v jednom rozhovoru řekl, že tato kniha vznikla z hříčky, jež ho napadla, když se mu nedařila práce na jiném textu: Co by se stalo, kdyby vzal všechny ty otázky, které dostává v nejrůznějších rozhovorech a na literárních setkáních – a odpověděl na ně naprosto upřímně, beze strachu, bez zábran, bez politické korektnosti a jakékoli opatrnosti? Nejprve se věnoval nápadu jen jako jakémusi cvičení, bez aspirace na zveřejnění, avšak po několika měsících prý ke svému překvapení zjistil, že se z textu vynořují postavy i děj. Výsledkem je kniha, která bezesporu patří k jeho nejodvážnějším.Vypravěčem je úspěšný spisovatel středního věku trpící depresemi a tvůrčí krizí, z nichž se snaží vypsat tak, že odpovídá na stokrát ohrané dotazy čtenářů – sám pro sebe, s upřímností, jaké je schopen, „do šuplíku“. Místo otřepaných frází se pouští do osobních vzpomínek a úvah; postupně se před námi smývá pozlátko spisovatelské profese a stáváme se svědky jeho života, hanby a strachu. Jakoby mimochodem a s nevídanou otevřeností se mezi barvitými historkami, filozofickými úvahami a vzpomínkami proplétá tiché, ale naléhavé osobní drama, rozpad manželství s milovanou ženou, odcizení dcery, problémy se synem.Autor s čtenářem hraje podivuhodnou hru na pravdu. Jeho polo-fiktivní hrdina se snaží vyzpovídat ze svých morálních selhání – z napomáhání v kariéře bezzásadovému politikovi, z bezohledného využívání života svých blízkých pro zápletky vlastních knih, ze zbabělosti a lhostejnosti, s níž jako mladík opustil slabé a potřebné – a zkoumá tak především limity upřímnosti, jíž je člověk schopen.