V posledním zoufalém pokusu, jak mít konečně pokoj od vlastní manželky, se Désiré Cordier rozhodne, že bude předstírat Alzheimerovu chorobu. S precizností sobě vlastní nastuduje projevy této nemoci a dokáže je předstírat tak dokonale, že skončí v zařízení pro dementní pacienty, pryč od všeho, co...
číst celé
V posledním zoufalém pokusu, jak mít konečně pokoj od vlastní manželky, se Désiré Cordier rozhodne, že bude předstírat Alzheimerovu chorobu. S precizností sobě vlastní nastuduje projevy této nemoci a dokáže je předstírat tak dokonale, že skončí v zařízení pro dementní pacienty, pryč od všeho, co mu tak pilo krev. Ale za jakou cenu?
schovat popis
Recenze
V této knize také autor poukazuje na nedostatky v domově důchodců, rekapituluje svůj život, přemýšlí o stárnutí a mezilidských vztazích. Závěr knihy je na zamyšlení.
V doslovu se píše, že knihu lze zařadit spíše jako komorní novelu než román
Opravdu čtivé čtení, které doporučuju. Nebudete zklamaní:)
Opozdilec otvírá jednou z nejlepších vět v dějinách literatury o kadění do postele, a uměleckou kvalitu si udrží až do úplného konce. Nápad seslat sedmdesátiletého cynika do domova důchodců, kde kadí kde se dá a pomlouvá svou ženu, ultra-megeru, je nápad, kterej bych rád dostal já. Ale já ho nedostal, místo toho jsem dostal průjem, protože jsem včera snědl moc kiwi a nějaký jogurty. Verhulst je taková vtipnější, komornější forma Hulibrka, přičemž zároveň dokáže udržet nějakou tu myšlenku. Za mě čtyři průjmy z pěti a rozhodně jedna z nejzábavnějších knih tohoto roku.