Kniha prostřednictvím jedenácti příběhů vykresluje více než padesát let historie jedněch novin, od zlatých časů k jejich úpadku. Ačkoli se každá z kapitol odehrává v jiném období a točí se kolem jiné postavy, je kniha — právě díky hrdinům, kteří proplouvají napříč jednotlivými epizodami —...
číst celé
Kniha prostřednictvím jedenácti příběhů vykresluje více než padesát let historie jedněch novin, od zlatých časů k jejich úpadku. Ačkoli se každá z kapitol odehrává v jiném období a točí se kolem jiné postavy, je kniha — právě díky hrdinům, kteří proplouvají napříč jednotlivými epizodami — důmyslně propojeným příběhem.Hrdinové románového debutu bývalého novináře Toma Rachmana nejsou zrovna ideálními kandidáty na Pulitzerovu cenu. Představte si šéfredaktorku prožívající manželskou krizi či postaršího pařížského korespondenta, který byl kdysi váženým reportérem a velkým svůdcem, ale dnes nemá „žhavější“ téma než chov strnadů. Nebo anorektickou redaktorku ekonomického zpravodajství, jež se zamiluje do dredatého irského povaleče. Odborníka na nekrology a křížovky, jehož životním cílem je „nic nedělat“, avšak rodinná tragédie ho ironií osudu posune v kariéře. Mladého naivního káhirského dopisovatele, snažícího se zdokumentovat „sexuální život islámských extremistů“, kterého bez skrupulí vysává starší kolega. Afektovanou osamělou a zatrpklou finanční ředitelku nebo korektora sisyfovsky bojujícího proti překlepům typu Saddám Hnusajn nebo genitální ekonom. Ti všichni jsou závislí na vnukovi zakladatele novin, jenž se však zajímá jen o svého baseta jménem Schopenhauer.
Jsou to ztracenci, antihrdinové, věční smolaři lapení do sítě pochyb, zmítaní osudem. Jsou patetičtí i dojemní současně. Jsou zkrátka neodolatelní. Rachman je sleduje výsměšným perem milovníka opileckých portrétů a anekdot posbíraných u automatu na kávu.
schovat popis
Recenze
Já ani nevím, jestli je to román. Je to 11 (?) jednotlivých příběhů lidí, kteří se motají kolem redakce mezinárodního deníku sídlícího v Říme. Redaktoři, editoři, šéfredaktoři, lidi z managementu a taky jedna čtenářka a další postavy. Jejich příběhy jsou sice ucelené, ale dostávají později trochu jiný kontext díky vyprávění příběhu jiné osoby. Tím vlastně těch 11 (?) povídek tvoří celek, takže to nejspíš román je. A navíc je mezi jednotlivými kapitoly "intermezzo", kde se kontinuálně vypráví historie tohoto fiktivního deníku.
Imperfekcionisté mají hned několik motivů. Za prvé to jsou jednotlivé příběhy a nemohu říct, že by některý byl slabší nebo méně zajímavý. Ať už to je submisivní adept na stálého korespondenta z Egypta, který je drcen "zkušenějším" kolegou, nebo příběh outsiderské korektorky, která má pocit, že ji tam nikdo nemá rád, vždy se Rachmanovi na pár stránkách povedlo odvyprávět příběh, který by vydal na samostatnou knihu.
Všechny postavy spojuje jedna charakteristika, která dala název této knize. Nejsou dokonalí, mají své malé či větší chyby a se životem bojují, jak jen mohou. Všichni tito "nedokonalci", jak zní slovenský překlad knihy, tvoří deník, na který jsou pyšní a který je pro ně něco jako rodina. Kniha je místy dojemná, místy lehce vtipná a nenašel jsem v ní jediné hluché místo.