Pár předběžných poznámek:

-mám potřebu uvést, že za rok přečtu více než sto knih, a to většinou s náboženskou tématikou

-mám přátele, se kterými mám podobný vkus a knihy si doporučujeme

-ale poprvé od "K jádru křesťanství" jsem po dočtení knihy věděl, že musím kupit alespoň deset kusů a rozdávat



P. Smolen napsal knihu, u které čekám rychlé šíření, překlady, nová vydání. Za svůj život jsem nečetl od současného autora nic, co by mě tak zasáhlo. Už jeho prvotina Buď kde jsi byla kvalitní, ale pro mě příliš didaktická. Napsal předmluvu ke knize Ztraceni - kolaps katolické kultury a přeložil Snílky. Tušil jsem jeho zálibu ve filosofii (Sehnsucht mu vydalo OIKOYMENH). Vím, že má rád C.S. Lewise a potí krev pro Hesperion.

A tady se to všechno spojilo. No vážně - všechno. Putování ze Snílků, spiritualita, romantické zasnění nad krajinou a Lewisovský rozum.

Autor líčí svou pěší pouť za sv. Terezií z Lisieux přes naše pohraničí, Německo, Lucembursko a Francii. Kniha se žene kupředu díky propojení poutnické linky bohoslovce, který potkává desítky kněží a přemýšlí, kým bude on (a v hlavě bojuje se sarkasmem) - a linky Anežky, zromantizované postavy, která problematizuje cestu ke kněžství.

Podobně, jako jiné knihy od Hesperionu se i Smolen zabývá sekularizací a problémy Církve. Ale tam, kde Drahner po americku na dvěstě stranách dokola natahuje myšlenku, kterou by stačilo popsat v kratším eseji a kde Kwasniewski zneužívá Benedikta XVI ke své propagandě - tam Smolen přesvědčuje bez manipulace a nátlaku. A krásně.

Snad jediné, co mě na knize bolelo, je má duše - chtěl bych být jako mladý bohoslovec Smolen. Chtěl bych být jako královna Anežka. Ale potácím se v podhradí polovičatosti. Ale ten pokoj po dočtení knihy byl krásný. Tolik let směřuji vším co čtu a co konám k rozhodnutí, co dál ve své víře. Vše tady našlo smysl. Nakonec i to, že vím, kdo byl Alkibiades:-).



Po přečtení toužím vědět víc. Kolik bylo upraveno. Kolik kněží dalo archetyp postavám hostitelů na cestě. Psal si deník? Některá témata prostě nemohl před deseti lety takhle reflektovat. Ale tohle mám na knihách rád. Podobně jako u P. Demla, budu i u P. Smolena čekat, které stopy rozhodí příště. půjdu po nich.

Přeháním?

Přečtěte si to



P.S. pro ty, kteří už četli: Taky jste se u "Ale zkus to bez kondicionálu." málem rozsypali?

schovat popis