Abych pravdu řekla, tahle kniha si mě získala už od první stránky, která vám přežene mráz po zádech. Potěšilo mě zjištění, že se příběh čte prakticky sám, je totiž velmi čtivý a v příjemném tempu pěkně odsýpá. Navíc vás bude po celou dobu čtení doprovázet stupňující se napětí, které vám nedovolí jen tak přestat číst.
Ale hned na začátek bych asi měla varovat, že se nejedná o čtivo pro slabé povahy či choulostivé duše. Dokonce i mě zarazilo, že si manželská dvojice nebere servítky a pouští se do témat, které jsou ještě většinou lidí považována za tabu.
Takže kromě výborně popsaných násilných scén, které vám budou jenom hrát před očima, se dočkáte i zcela otevřených rozhovorů o incestu, scén týkajících se týrání dětí a společnosti labilních jedinců.
V této souvislosti ještě musím nadhodit, že mě velmi překvapilo chování dětského gangu, kdy jsem byla schopná jenom zírat na text. Nečekala jsem, jak daleko jsou ty děti schopné zajít a co všechno si s klidem v srdci dovolí... o tom se přesvědčíte sami, až budete knihu číst.
Ale zpět k samotnému ději. Určitě vás potěší zjištění, že se celých pět set stránek nebude točit jenom kolem jedné vyvražděné rodiny. Ne, Lars Kepler si toho připravil víc, například únos nemocného chlapce, v jehož nalezení hrají roli hodiny, protože musí dostat svůj lék dříve, než bude pozdě.
Autoři nás také zavedou deset let do Erikovi minulosti, kde se trošku pošťourá v mozcích labilních lidí a mnoho dalšího. Zkrátka a dobře, rozhodně se máte na co těšit.
Bohužel jsem ale narazila i na pár věcí, které mi přišly buď nelogické, nereálné nebo jsem jim jenom nevěřila. Tou první je chování rodičů (neřeknu teď o koho se jedná, abych nespoilerovala), ale pokud vám někdo unese dítě, tak si myslím, že se o jeho navrácení budete snažit, co vám budou síly stačit a nebudete řešit takové malichernosti jako je nevěra či vztah s tchánem.
A tím druhým, co mě docela překvapilo, bylo, že nejprve chlapce vykreslí jako téměř umírajícího, kdy není jisté, zda přežije noc, a pak si ten stejný chlapec vesele běhá po městě, jako by mu vůbec nic nebylo.
Ale kromě těchto dvou drobnůstek jsem s knihou maximálně spokojená a můžu ji jedině doporučit.
Recenze
Je zde hodně rozváděno a vysvětlováno téma psychické hypnozy. Tyto popisy byly ze začátku zajímavé, po opětovaném opakování mi ale začali přicházet nudné. Celý děj mi přišel zbytečně zdlouhavý a některé pasáže mi přišli nesmyslně popisované.
Věřím ale, že vášnivým čtenářů detektivek právě tato zamotanost vyhovuje. Knihu bych tedy asi doporučila čtenářům tohoto stylu.
Pokud ale uvažujete, že začnete se severskými detektivkami, Hypnotizér asi nebude ten správný start.
Háček je však v tom, že Erik již kariéru hypnotizera ukončil. Četla jsem knihu hned po Písečném muži - tudíž vůbec nevadí přeskakovat- a anj trochu nezklamala. Velmi doporučuji všem, které baví dobré severské detektivky
Moc se mi líbí. Tato autorská dvojice vás okamžitě vtáhne do děje. Chvílemi je mi zima, útočí na mě deprese. Úžasné vykreslení nejenom nemocné mysli, ale i společnosti ... Po přečtení knihy uvazuji o návštěvě Švédska.
P.s. : Nemám u tohoto autoru jednu knížku TOP, protože všechny jeho detektivky jsou jedinečný a navíc neztrácí vysoce nasazenou laťku od první knížky ( což se občas některým autorům bohužel stává....)
* knížka má pomalinký rozjezd, vše se točí okolo hypnózy, ovšem nikdy nezapomenu na ten strach, kdyz jsem četl jednu kapitolu, kde se objeví malý chlapec, kterého hledají kdesi ve tmě - to jsem četl v autobuse a ani nedutal :-)
* super atmosféra a navnadění na další Keplerovské detektivky, které nikoho nenechají na pochybách, že jde vždy o sázku na jisto!
Co mě ale trošku mrzí je to, že psychiatr Mark není ve všech knihách ze série - moc jsem si ho totiž oblíbila.
🎥Hypnotizér je i filmově zpracovaný, určitě ho brzy zkouknu.🤓
Přečteno jedním dechem, kdy jsem se nedokázala od knihy odtrhnout a potřebovala jsem vědět co bude dále.. první kniha od této švédské dvojice a určitě né poslední... no co k tomu dodat. Poslední stránky mě úplně pohltily.. Skvělé!..doporučuji na dlouhé zimní večery..
Kniha je skvělá. Prostě neskutečně výborně napsaná, každou stránku jsem hltala slovo po slově a užívala si každý nově objevený poznatek, ke kterému buď Joona Linna nebo E. M. Bark došli.
Popis hypnozy je tak jednoduše a poutavě popsaný, že člověk má sto chutí zhypnotizovat prvního člověka vedle sebe, protože má pocit, že to umí. Přesně tak dobře a přesvědčivě ke tato pasáž napsaná.
Lars Kepler je moje nejoblíbenější severské duo a jejich další díla netrpělivě vyhlížím.
Na začátku děje je nám představen Erik Maria Bark, psychiatr, který se v minulosti zaobíral hypnoterapií. Prostě knihu mohu doporučit, budu se těšit na další knihy od této autorské dvojice.
Ale hned na začátek bych asi měla varovat, že se nejedná o čtivo pro slabé povahy či choulostivé duše. Dokonce i mě zarazilo, že si manželská dvojice nebere servítky a pouští se do témat, které jsou ještě většinou lidí považována za tabu.
Takže kromě výborně popsaných násilných scén, které vám budou jenom hrát před očima, se dočkáte i zcela otevřených rozhovorů o incestu, scén týkajících se týrání dětí a společnosti labilních jedinců.
V této souvislosti ještě musím nadhodit, že mě velmi překvapilo chování dětského gangu, kdy jsem byla schopná jenom zírat na text. Nečekala jsem, jak daleko jsou ty děti schopné zajít a co všechno si s klidem v srdci dovolí... o tom se přesvědčíte sami, až budete knihu číst.
Ale zpět k samotnému ději. Určitě vás potěší zjištění, že se celých pět set stránek nebude točit jenom kolem jedné vyvražděné rodiny. Ne, Lars Kepler si toho připravil víc, například únos nemocného chlapce, v jehož nalezení hrají roli hodiny, protože musí dostat svůj lék dříve, než bude pozdě.
Autoři nás také zavedou deset let do Erikovi minulosti, kde se trošku pošťourá v mozcích labilních lidí a mnoho dalšího. Zkrátka a dobře, rozhodně se máte na co těšit.
Bohužel jsem ale narazila i na pár věcí, které mi přišly buď nelogické, nereálné nebo jsem jim jenom nevěřila. Tou první je chování rodičů (neřeknu teď o koho se jedná, abych nespoilerovala), ale pokud vám někdo unese dítě, tak si myslím, že se o jeho navrácení budete snažit, co vám budou síly stačit a nebudete řešit takové malichernosti jako je nevěra či vztah s tchánem.
A tím druhým, co mě docela překvapilo, bylo, že nejprve chlapce vykreslí jako téměř umírajícího, kdy není jisté, zda přežije noc, a pak si ten stejný chlapec vesele běhá po městě, jako by mu vůbec nic nebylo.
Ale kromě těchto dvou drobnůstek jsem s knihou maximálně spokojená a můžu ji jedině doporučit.