Čtenář sleduje vyprávění z pohledu tří žen. Nejprve se autorka zaměřuje na psycholožku Stellu Widstrandovou, ke které se přihlásí na skupinovou terapii mladá studentka Isabelle Karlssonová, která Stelle až nápadně připomíná její ztracenou dceru Alici. Stellino okolí se však domnívá, že její dcera Alice se před dvaceti lety utopila. Její tělo nebylo nikdy objeveno, a proto Stella věřila, že její dcera stále žije. Mohla by být Isabelle opravdu Stellina ztracená dcera? Nebo je to nemožné a Stella si vše jen vybájila?

Druhou vypravěčkou je Stellina klientka Isabelle, která se po smrti otce dozví, že nebyl jejím biologickým otcem, a dává matce za vinu, jakým způsobem se to dozvěděla. Prostupují jí silné emoce a k matce cítí nenávist, kterou se snaží pomocí terapie zvládnout. A do třetice sledujeme Kerstin, matku Isabelle, která se po smrti manžela straní okolí, zároveň těžce nese, že ji dcera opustila a odstěhovala se za studiem do hlavního města.

Máš mě v krvi rozhodně považuji za jeden z těch lepších psychothrillerů, který by neměl uniknout žádnému fanouškovi tohoto žánru. Neměl by vás odradit zdlouhavější začátek, s nímž jsem, přiznám se, celkem dlouho bojovala, ale nakonec se vyplatilo vytrvat a knihu přečíst až do úplného závěru. Co prožívá žena, která jen na minutu spustila své dítě z očí a už o něj navždycky přišla? Je možné zapomenout? Nikoliv. Je možné utišit výčity svědomí? Nikoliv. Přesto se Stelle podařilo téměř nemožné - vystudovala psychologii, stala se uznávanou psycholožkou, vdala se a přivedla na svět syna. Rodinná idylka se však začne pomalu bortit poté, co se na jí pořádanou skupinovou terapii přihlásí dívka až nápadně připomínající její ztracenou dceru Alici.

Čtenář zpočátku netuší, kde stojí pravda. Příběh se zamotává, Stella se začíná pomalu hroutit a nedočká se ani podpory rodiny. Isabelle netuší, proč se na ni Stella upíná, ale jelikož její otec nebyl jejím biologickým otcem, přemýšlí o svém původu. Když to čtenář nejméně čeká, na scénu přichází Kirsten. Která žena z této trojice je skutečně psychicky nemocná? Šílenství pomalu vyplouvá na povrch a nenechá na čtenáři nit suchou.

Všechny tři postavy jsou velmi dobře napsané, a to především z psychologické stránky. Stella zpočátku působí nesympaticky, což bylo nejspíš záměrem autorky. Rovněž jsem netušila, kam zařadit Isabelle, neboť ani z ní jsem neměla dobrý pocit. Autorka dlouho skrývala skutečné charaktery všech tří postav a odkrývala je velmi pomalu. Čtenář byl tak dlouho na pochybách, což považuji za velké plus.

Tento nervydrásající psychothriller vás nepustí až do poslední stránky. To příkoří, o kterém víte, ale jako čtenář s ním nemůžete nic udělat, vás bude pomalu stravovat až do závěrečné třetiny, která se velmi povedla. Už dlouho jsem nebyla u podobné knihy tak nervózní, jako u této, a byla napjatá, jak vše nakonec dopadne. Jedinou výtku mám k delšímu začátku. Tento příběh vás nestrhne hned od první stránky, ale vyplatí se počkat. Já i přesto hodnotím plným počtem. schovat popis