„Muž bez psa“ je kniha napsaná tak skvěle, že ji klidně můžete považovat za psychologický román s bonusem v podobě detektivní zápletky. V hlavní roli tu je svérázná rodina, ve které snad není ani jeden člen, který by nebyl doslova na zabití. Během dvou dní se ztratí dva příbuzní a na policistech je, aby zjistili, kam se poděli a co se jim stalo.
Autorem této originální krimi je švédský autor Hakan Nesser (1950), který vystudoval jazyky a literaturu a dlouhá léta působil jako učitel. Prózu publikuje od roku 1988 a u nás se s jeho detektivkami můžeme setkat díky brněnskému nakladatelství Moba. To, že Nesser studoval jazyky, je znát téměř z každé věty. Pokud máte rádi netradiční obraty a originální styl, tady si přijdete na své. Nesser nepíše, ale doslova kouzlí a číst jeho příběhy jsou doslova orgie. On své detektivky píše tak, že byste je četli, i kdyby v nich nebyla ani jedna detektivní zápletka.
Nesser moc dobře ví, že svým stylem dokáže čtenáře strhnout a zaujmout, proto se neuchyluje k vymýšlení překomplikovaných zápletek ve stylu klasických detektivek – hádanek. A paradoxně u něj ani nejde o to, abyste odhalili, kdo vraždil a proč. „Muž bez psa“ je ve všech směrech tak trochu jiná detektivka. Autor se soustředí na své postavy a na jejich vzájemné vztahy. To, kdo je vrahem, se dozvíte už v průběhu románu, proto není nutné čekat na závěrečnou vysvětlovací scénu. Zločin a vraždy tu mají svou roli, ale rozhodně to není tak, že by se od nich odvíjel příběh.
Všechny vraždy jsou tady důsledkem jednání postav a vy můžete jen hádat, kdo bude obětí a kdo vrahem. Na začátku knihy vás autor seznámí s hlavními postavami, kolem nichž se soustředí celý děj. Konkrétně jde o svéráznou rodinu dvou učitelů, kteří jsou již v důchodu. Otec rodiny slaví pětašedesáté narozeniny a na oslavu pozve své tři děti i s jejich protějšky a ratolestmi. Jak už to bývá, vztahy mezi příbuznými jsou všelijaké a i tady se najdou jedinci, kteří si vzájemně nemůžou přijít na jméno.
Rozhodnout, kdo z nich se vám dostane pod kůži, je velice těžké. Každá z postav se představí po svém a Nesser, který knihu vypráví v er-formě, přiřkne každé z postav trochu jiný jazyk a styl. Jeho vyprávění připomíná seriály, kdy každá epizoda skončí v tom nejzajímavějším. Autor s vámi bude koketovat, bude si s vámi pohrávat a vždy řekne jen tolik, aby vybičoval vaši zvědavost. Díky tomu zhltnete i první kapitoly, které nejsou příliš detektivní.
Ke zločinu dojde až ve chvíli, kdy příběh už nějakou dobu běží. Podobně je to i s hlavním vyšetřovatelem, kriminálním inspektorem Gunnarem Barbarottim. V klasické detektivce by se objevil už na začátku, ale Nesser s jeho vstupem na scénu nijak nespěchá. Detektivní zápletka je komplikovaná tak akorát a velmi milé je, že to jednou nebo dvěma vraždami ani zdaleka nekončí. Příběh je napínavý, inteligentní a v pasážích, kdy si postavy dovolí upřímnost, i jízlivý a vtipný.
Svůj smysl pro humor a sarkasmus Nesser prokázal už ve výběru názvu. Myslím, že vás hodně překvapí, co vlastně znamená onen „Muž bez psa“. Reakce můžou být dvě. Buď se naštvete, nebo se smíchem uznáte, že vás Nesser doběhl. Ale smiřte se s tím, on vás totiž ve své knize doběhne víckrát.
Recenze
Autorem této originální krimi je švédský autor Hakan Nesser (1950), který vystudoval jazyky a literaturu a dlouhá léta působil jako učitel. Prózu publikuje od roku 1988 a u nás se s jeho detektivkami můžeme setkat díky brněnskému nakladatelství Moba. To, že Nesser studoval jazyky, je znát téměř z každé věty. Pokud máte rádi netradiční obraty a originální styl, tady si přijdete na své. Nesser nepíše, ale doslova kouzlí a číst jeho příběhy jsou doslova orgie. On své detektivky píše tak, že byste je četli, i kdyby v nich nebyla ani jedna detektivní zápletka.
Nesser moc dobře ví, že svým stylem dokáže čtenáře strhnout a zaujmout, proto se neuchyluje k vymýšlení překomplikovaných zápletek ve stylu klasických detektivek – hádanek. A paradoxně u něj ani nejde o to, abyste odhalili, kdo vraždil a proč. „Muž bez psa“ je ve všech směrech tak trochu jiná detektivka. Autor se soustředí na své postavy a na jejich vzájemné vztahy. To, kdo je vrahem, se dozvíte už v průběhu románu, proto není nutné čekat na závěrečnou vysvětlovací scénu. Zločin a vraždy tu mají svou roli, ale rozhodně to není tak, že by se od nich odvíjel příběh.
Všechny vraždy jsou tady důsledkem jednání postav a vy můžete jen hádat, kdo bude obětí a kdo vrahem. Na začátku knihy vás autor seznámí s hlavními postavami, kolem nichž se soustředí celý děj. Konkrétně jde o svéráznou rodinu dvou učitelů, kteří jsou již v důchodu. Otec rodiny slaví pětašedesáté narozeniny a na oslavu pozve své tři děti i s jejich protějšky a ratolestmi. Jak už to bývá, vztahy mezi příbuznými jsou všelijaké a i tady se najdou jedinci, kteří si vzájemně nemůžou přijít na jméno.
Rozhodnout, kdo z nich se vám dostane pod kůži, je velice těžké. Každá z postav se představí po svém a Nesser, který knihu vypráví v er-formě, přiřkne každé z postav trochu jiný jazyk a styl. Jeho vyprávění připomíná seriály, kdy každá epizoda skončí v tom nejzajímavějším. Autor s vámi bude koketovat, bude si s vámi pohrávat a vždy řekne jen tolik, aby vybičoval vaši zvědavost. Díky tomu zhltnete i první kapitoly, které nejsou příliš detektivní.
Ke zločinu dojde až ve chvíli, kdy příběh už nějakou dobu běží. Podobně je to i s hlavním vyšetřovatelem, kriminálním inspektorem Gunnarem Barbarottim. V klasické detektivce by se objevil už na začátku, ale Nesser s jeho vstupem na scénu nijak nespěchá. Detektivní zápletka je komplikovaná tak akorát a velmi milé je, že to jednou nebo dvěma vraždami ani zdaleka nekončí. Příběh je napínavý, inteligentní a v pasážích, kdy si postavy dovolí upřímnost, i jízlivý a vtipný.
Svůj smysl pro humor a sarkasmus Nesser prokázal už ve výběru názvu. Myslím, že vás hodně překvapí, co vlastně znamená onen „Muž bez psa“. Reakce můžou být dvě. Buď se naštvete, nebo se smíchem uznáte, že vás Nesser doběhl. Ale smiřte se s tím, on vás totiž ve své knize doběhne víckrát.
Závěr gradoval pěkně, možná konec bych si přála jiný.
Skvěle napsaná kniha.
V této psychologické detektivce jde o tragédii jedné rodiny, v niž zmizí dva její členové krátce po sobě. Velice dobře jsem chápala některé postavy v knize, které jsou mimochodem velmi dobře vyobrazené. Začátek byl zdlouhavější, ale ani pak není velké tempo, no napětí tam bylo pořád dost a dost.