Život ako maratón míru Košice by byl asi přesnější název knihy. Právě s tímto městem a s tímto maratonem je jméno Braňo Koniara nevyhnutelně spojené. Dlouholetý ředitel se na organizaci tohoto podujatie podílí už přes 30 let. Jaké to byly roky a co přinesly do života je otázkou na kterou odpoví právě tato kniha. Není však jen a pouze o maratonu košickém, ale o maratonu životním.

Môj prvý maratón je název první kapitoly, v které se dozvíš něco málo o jeho běžeckých začátcích. Svůj první maraton zaběhl autor, kde jinde než v Košicích, v roce 1988. Byl to poslední rok, kdy se běželo do Seňi a zpět. Do cíle doběhl v čase 3:46:56 hod. Těsně před čtyř hodinovým limitem. Na smrt unavený, ale šťastný. Zkušenost, která snad byla i inspirací pro program s názvem Môj prvý maratón.

Kapitol najdeš v knize přesně 42 a kousek. Ty první se nepřekvapivě věnují dětství a dospívání. Ideály mládí vs. realita života. Nechybí připomenutí jak mstiví uměli být komunisté i na těch nevinných. Slovy gen. Fajtla „Komunisté? Co slovo, to lež. Co čin, to zločin.” Kus nezbytné historie.

Brzy naštěstí přichází rok 1991. Braňo vstupuje do organizačního týmu Maratónského klubu. O dva roky později pak vzniká Progress Promotion Košice (kapitola 3). Následně se kniha stáčí trochu nelogicky zpět do historie. V maratonu se přece taky po třetím kilometru neotočíš a neběžíš zpět… Vzpomíná na Vojenskou službu, fotbalové začátky a první běžecké tréninky. Autor “zapadl” do běžecké party, kterou tvořili Peter Buc, Peter Polák, … i Slovenský Fidippides, Milan Furín – prostě skvělá společnost.

Od šestého kilometru (kapitoly) se začne nabírat na rychlosti a závod (kniha), se stává o kus zajímavější. Tady čekají na čtenáře historky ze zákulisí organizace Mezinárodního Maratonu Mieru. Třeba ta jak vítěz ročníku 1991 Vlasta Bukovjan (ne)dostal slíbené auto Volkswagen Polo nebo jak se ztratily medaile nebo jak probíhalo manažerské dohadování s hvězdou Ahmedem Salahem nebo jak Ron Hill přepálil první půlku závodu nebo… je toho prostě spousta a nebylo by fér vše odhalovat.

Pouze organizací maratonu by se člověk asi neuživil. V knize se tak dočteme rovněž o spoustě jiných příběhů z akcí na kterých se autor podílel, ať už jako organizátor či marketingový partner. Čtenář tak má i zde příležitost nahlédnout do zákulisí. Organizace mistroství světa v půlmaratonu, ankety Košičan roku či kultovního závodu Motocyklová šestidenní. Nechybí ani cesty za sportem doslova po celém světě – maratony v Athénách, Turíně, New Yorku, Bostonu,.. hokej na olympiádě v Salt Lake City, fotbal v Brazílii, tenis v Austrálii, výprava do Brazílie či na Zanzibar.

Nechybí také vzpomínky na setkání s různými osobnostmi – Dana a Emil Zátopkovi, Jiří Holeček, Carlo Capalbo, Ron Hill, Tegla Laroupe, Jozef Pribilinec, Peter Polák, Ingrid Kristiansen. Silné je i vyprávění o Fredu Lebowovi (zakladatel New York marathonu) a Gretě Waitz (devět vítězství na tomto závodě) – jejich společný maraton jako běh s a proti rakovině. Mezi osobnostmi nesmí chybět ani vzpomínka na Vojtecha Bukovského (1894-1963) – zakladatele maratonu v Košicích či také na uplynulé ročníky závodu. V takřka stoleté historii se neběželo pouze 2x, a to v období 2. světové války. Covid rok 2020 organizátoři zvládli. Co vše to obnášelo? I tohle se z knihy dozvíš. Kromě spousty zajímavostí najdeš v knize i velkou kupu fotografií. Skvěle dokreslují události let (dávno) minulých.

V roce 2023 proběhne 100. ročník závodu. Několikrát jsem se hlásil do loterie na London maraton. Neúspěšně. Při posledním losování v říjnu 2022 jsem si již dokonce přál, abych nebyl vylosován na říjen 2023. V tu chvíli jsem byl již rozhodnut zkusit štěstí na jubilejním ročníku košického maratonu. Pár maratonů jsem už odběhl, přesto je tahle vzdálenost nyní mimo mé možnosti. Zatím. Sbírám teď odvahu se zaregistrovat. schovat popis