Košík
zboží
(prázdné)
Kontakt
Účet
MEGA VÝHODNÉ
“Napadá mě, že se mnou možná nakonec není nic tak strašně špatně. Možná jsem prostě jen žena, která je vnitřně ustrojená tak, že potřebuje určitý způsob objímání.”
Bojovnice za lásku je srdceryvná a inspirující autobiografie Glennon Doyle o hledání vnitřní síly. Sděluje, že ačkoliv jsme někdy...
číst celé
“Napadá mě, že se mnou možná nakonec není nic tak strašně špatně. Možná jsem prostě jen žena, která je vnitřně ustrojená tak, že potřebuje určitý způsob objímání.”
Bojovnice za lásku je srdceryvná a inspirující autobiografie Glennon Doyle o hledání vnitřní síly. Sděluje, že ačkoliv jsme někdy křehcí a zranitelní, všichni jsme rození bojovníci: silní, stateční, schopni unést tíhu naší bolesti. Protagonistka Glennon řeší rodinné a manželské problémy, vztah ke svému tělu a svému nitru. A přesto že se jedná o nelehký zápas, ukazuje, jak lze i vzdor překážkám najít osobní štěstí a odvahu být sama sebou.
Příběh Bojovnice za lásku osloví každého, kdo touží prohloubit vztahy se svými blízkými a kdo chce svůj život ne pouze přežít, ale žít naplno.
schovat popis
- Kód:
- Rok vydání: 2020
- Jazyk: Čeština
- Vazba: Hardcover mit Schutzumschlag
- Počet stran: 240
- Šířka balení: 15.3 cm
- Výška balení: 21.6 cm
- Hloubka balení: 1.8 cm
- Váha balení: 429 g
Recenze
Vážím si... číst celé
Vážím si autorky za to, že se otevřela a ukázala se světu taková, jaká je, jak vnímá svět a jaké jsou její pocity. Musela v sobě najít obrovskou odvahu, není lehké vyjít na světlo se svým pravým já se všemi osobními, rodinnými či manželskými problémy.
V knize nalezneme několik vážných témat, a to bulimii, alkoholismus, depresi a mnoho dalších. Ale také cestu k sebe sama přes psychology, psychoterapeuty, pastory až k pochopení, že musíme hledat především v sobě, ne u jiných. Jiní nás mohou maximálně nasměrovat, ale tím to končí.
Příběh na čtení lehký rozhodně nebyl, ale v tomto případě je to dobře. Tohle je kniha, kterou je nejlepší si dávkovat, odkládat a přemýšlet nad ní. Ale stojí za to, vystihuje problémy každé ženy, která se sebou není spokojená. Dovíme se co vůbec znamená být krásná, být hezká, být sexy. Připomeneme si, co je opravdu důležité. A uvědomíme si, že každá situace má mnoho řešení a je jen na nás, jaké si vybereme.
Rozhodně doporučuji všem ženám, ale i mužům, protože ti se v ní také najdou. A rozhodně nemusíte být věřící, jak se jistě v jiných recenzích dočtete. Mě se kniha velmi líbila, bude součástí mé knihovny a ráda se k ní zase znovu někdy vrátím. schovat popis
Vážím si autorky za to, že se otevřela a ukázala se světu taková, jaká je, jak vnímá svět a jaké jsou její pocity. Musela v sobě najít obrovskou odvahu, není lehké vyjít na světlo se svým pravým já se všemi osobními, rodinnými či manželskými problémy.
V knize nalezneme několik vážných témat, a to bulimii, alkoholismus, depresi a mnoho dalších. Ale také cestu k sebe sama přes psychology, psychoterapeuty, pastory až k pochopení, že musíme hledat především v sobě, ne u jiných. Jiní nás mohou maximálně nasměrovat, ale tím to končí.
Příběh na čtení lehký rozhodně nebyl, ale v tomto případě je to dobře. Tohle je kniha, kterou je nejlepší si dávkovat, odkládat a přemýšlet nad ní. Ale stojí za to, vystihuje problémy každé ženy, která se sebou není spokojená. Dovíme se co vůbec znamená být krásná, být hezká, být sexy. Připomeneme si, co je opravdu důležité. A uvědomíme si, že každá situace má mnoho řešení a je jen na nás, jaké si vybereme.
Rozhodně doporučuji všem ženám, ale i mužům, protože ti se v ní také najdou. A rozhodně nemusíte být věřící, jak se jistě v jiných recenzích dočtete. Mě se kniha velmi líbila, bude součástí mé knihovny a ráda se k ní zase znovu někdy vrátím.
Autobiografické knihy mě moc nebrali. Ne, že by mě nezajímalo jiné životy, jenom to nerada čtu. Nebo mi to vůbec nejde číst.
No… první autobiografická kniha nedopadla tak, jak jsem si myslela. Protože byla moje první, měla jsem vysoké… jako mega obrovské očekávání. A co se stálo? Zklamalo mě to… jako mega zklamalo.
Kniha má zaměřovat na problémy žen. Nope, krása v té knize měla taaaak minimum roli, že skoro ani tu roli nemá. Krása není osoba, ale chápeme se, že?
A ten příběh je tak neskutečně nereálný, ta ženská byla snad psychický nenormální a postrádá to logiku.
Bulimie v desíti? V té době jsem byla spíš celá od jizev, než abych se starala o krásu.
Alkoholismus? To postihne skoro každého člověka v depresi, ale otázka je: Jak se z toho dokáže dostat?… No, naše autorka byla tak úžasná, že to zvládla hned odložit… potlesk prosím.
Stěhování do jiné zemi, protože prostě jste to řekli? Když se má rodina stěhovala, bylo to plné papírování atd. Nevím, jak to funguje, ale dobře vím, že to tak jednoduše nejde.
Co tím chci říct, že ten příběh nebyl zaměřen na problém krásy, jak to mělo být. Ani pohled muže a ženy… A ani nevím, co nám tím autorka chtěla říct, krom alkoholismu nebo bulimii. A konec, který byl tak růžový, že to není ani možné.
Někteří si říkáte: „Wow, jak to zvládala?!”
Nijak, jenom se skrčila za křoví a na prstech si počítala dny do konce, a pak vyskočila ven s pár škrábanců a už sebe považuje za bojovnici.
Ne, tohle nebylo nic silného. Podle mě ne. Jsem asi z mála čtenářů, kterým ta kniha nevzala dech jako ostatním. Jako fakt ne a stojím si za tím.
Přesně jsem věděla, že tahle kniha nebude snadná. Její četbu jsem prokládala jiným příběhem, a snažila se příliš do příběhu nevžít. Nepovedlo se mi to příliš, soucítila jsem s autorkou, a říkala si, kolik neštěstí a komplikací musíme za život prožít. Kniha nebyla na čtení snadná a rozhodně není pro každého. Pokud hledáte surový, nijak přikrášlený příběh ze života, tak tahle kniha je perfektní.
Obálku ani nebudu komentovat, je krásná a taky trochu přispěla ke koupi obsahu uvnitř, který opravdu stojí za to, přináší s sebou i veliké poselství a donutí čtenáře přemýšlet i o jeho vlastním životě, ať už z "oblasti" lásky, ale celkově, mezilidských vztahů.
Bojovnice za lásku by opravdu neměla chybět nikomu v jeho poličce, ale i její poselství v hlavě a myšlenkách...
Doporučuji :D
Vážím si autorky za to, že se otevřela a ukázala se světu taková, jaká je, jak vnímá svět a jaké jsou její pocity. Musela v sobě najít obrovskou odvahu, není lehké vyjít na světlo se svým pravým já se všemi osobními, rodinnými či manželskými problémy.
V knize nalezneme několik vážných témat, a to bulimii, alkoholismus, depresi a mnoho dalších. Ale také cestu k sebe sama přes psychology, psychoterapeuty, pastory až k pochopení, že musíme hledat především v sobě, ne u jiných. Jiní nás mohou maximálně nasměrovat, ale tím to končí.
Příběh na čtení lehký rozhodně nebyl, ale v tomto případě je to dobře. Tohle je kniha, kterou je nejlepší si dávkovat, odkládat a přemýšlet nad ní. Ale stojí za to, vystihuje problémy každé ženy, která se sebou není spokojená. Dovíme se co vůbec znamená být krásná, být hezká, být sexy. Připomeneme si, co je opravdu důležité. A uvědomíme si, že každá situace má mnoho řešení a je jen na nás, jaké si vybereme.
Rozhodně doporučuji všem ženám, ale i mužům, protože ti se v ní také najdou. A rozhodně nemusíte být věřící, jak se jistě v jiných recenzích dočtete. Mě se kniha velmi líbila, bude součástí mé knihovny a ráda se k ní zase znovu někdy vrátím.
Mnohdy mi kniha vhrkla i slzy do očí, protože mě příběh Glennon neskutečně vtáhl. Bohužel tam samozřejmě také byla rozhodnutí, které musela Glennon udělat a se kterými jsem nesouhlasila. Někdy mě Glennon svým chováním štvala, ale na druhou stranu tohle je život, a tak to v některých situacích prostě funguje a možná, že bych si v dané situaci třeba rozhodla stejně, a to i když jsem k některým „přešlapům“ opravdu velmi striktní. Ale nesuď člověka, pokud jsi nešel v jeho botách.
Kniha je psána jako jedna souvislá zpověď s minimem přímé řeči, a i přes to obrovské množství textu, které mi z počátku nahánělo strach, se mi knížka četla opravdu velmi dobře a stránky ubíhaly jedna radost. Bylo těžké se od vypjatého příběhu odtrhávat a stále jsem si říkala: „Ještě jednu kapitolu.“
**br**Za mě opravdu nádherný příběh.
Pro mě byla knížka inspirující v tom, že je v pohodě si hledat svoje místo v životě i v dospělosti. Že je v pořádku dělat chyby a nevědět, co dál. A že je v pohodě si říct o pomoc. A že nic není ideální, ale stojí za to poslouchat svoje vnitřní pocity, následovat je a nesmířit se s něčím jen proto, že máte pocit, že jako hodná žena byste měla držet jazyk za zuby.
Možná i tím, že se jedná o autobiografii, vtáhla mě do sebe knížka více, než kdyby se jednalo o smyšlený příběh. Sama jsem se sice s jejím příběhem nemohla tak úplně ztotožnit, ale věřím, že spousta žen ano a doufám, že právě k nim se knížka dostane.
Protože i přes to všechno, co se nám v životě stane, je možná to nejlepší řešení udělat jen další správný krok.
Líbí se mi jakým způsobem autorka vnímá život a jak silnou vůli má, aby se se svým životem vyrovnala. Není to vůbec nic lehkého, v životě ji potká několik problémů, které musí vyřešit...
Kniha je bestsellerem The New York Times a já se ani nedivím. Autorka knihy je skvěle popasovala se svým životem a následně i knihou, která není nijak extra dlouhá, ale ani stručně napsaná. Za mě palec nahoru :)
Kniha je autobiografickým románem a poukazuje na problémy týkající se bulimie a podceňování. I možná proto jsem právě sáhla po této knize ve spolupráci s nakladatelstvím MEGAKNIHY, kteří mi nabídli knihu k zrecenzování. Dalším důvodem nejspíš bylo, že mě samotný příběh v anotaci zaujal a chtěla jsem si knihu přečíst, i když se jednalo o zcela první autobiografický román, který jsem kdy četla. Ale jak se říká, všechno je jednou poprvé :)
Knihu jsem četla poměrně dlouho, jelikož jsem nejen na blog, ale ani na samotné čtení neměla teď vůbec příliš mnoho času. Manžel měl nehodu na motorce a skončil s nohou v sádře a pak ještě operací a čeká na další. Nebylo to pro mě vůbec těžké, pomáhat mu se vším, co bylo třeba a do toho se starat o domácnost a dítě, které stále potřebuji naši pozornost. Naštěstí jsme brzy našli správný rytmus a brzy jsme se se vším poprali a já jsem se opět mohla začít věnovat čtení i psaní. 🙂
Každý autobiografický román s sebou nese obrovský příběh, který vás vezme za srdíčko. Tohle je jeden z důvodů, proč se těmto knihám vyhýbám. Hodně mě vezmou za srdce a mnohdy si u nich i pobrečím. Někdy stačí abych četla něčí příběh na internetu a když je dost smutný, brečím i u 15 minutového příběhu :D.
Příběh „Bojovnice za lásku“ má hloubku a skutečně ho doporučuji nejen milovníkům autobiografických románů, ale také těm, kteří si přečíst příběh skutečné bojovnice, příběh z reálného života, žádné fantasy ani vymyšlené zápletky. Skutečný příběh jedné ženy, který napsal sám život.
Autorka zde popisuje soustu vážných témat ať už se jedná o bulimii, alkholismus, pocit méněcennosti, deprese či vážná onemocnění. Musím přiznat, že život Glennon, bych vážně nechtěla prožít, ale aspoň mi kniha ukázala, že nejsou jen lidi, kteří se prezentují navenek, jako že mají perfektní život jako z pohádky či filmu, ale jsou mezi námi i lidé, kteří se nebojí říct celému světu: „Já jsem to prostě posrala!“
Hodně jsem se sžila v části, kde Glennon popisuje, jak jí byl manžel nevěrný a se vším se musela sžít a nějak poprat a to především kvůli dětem. Je to část, kterou jsme měli společnou, ono totiž není to tak dávno, co jsem si i já něco podobného prožila a ještě to stále není za mnou a nejspíš dlouho nebude. I já jsem se musela s mnohými věcmi poprat kvůli synovi, nechci být ta, co zničí něco, co doteď perfektně fungovalo (více v článku, který pro vás již brzy chystám zveřejnit).
Musím říct, že skoro po půl roce pauzy ve čtení (vysvětlím také v zmíňovaném článku) jsem za tuhle knihu nakladatelství MEGAKNIHY velmi vděčná. Byl to román, na který jen tak nezapomenu. Ten hluboký příběh, hloubkla a síla myšlenek, které se honily Glennon hlavou a celý její někdy velmi hodně smutný příběh mě naučili, že nejsem jediná, kdo má někdy trápení a někdy můžu být ráda za to, co mám a že to není ještě horší.
Pokud máte rádi autobiografii a nebo si chcete přečíst velmi povedenou knihu, pak vám doporučuji knihu „Bojovnice za lásku od Glennon Doyle.“
Už od prvních stránek jsem měla problém se začíst, a to pokračovalo až do konce knihy. Nejsou zde totiž skoro žádné přímé řeči a všechno jsou to povětšinou popisy pocitů, což mě opravdu hodně zpomalovalo.
Musím se přiznat, že někdy mi přišlo, že se osud na hlavní hrdince vyřádil a do vínku ji nastřádal samé špatné věci. Opravdu toho bylo až moc, až jsem si někdy říkala, zda si to autorka trochu nepřibarvuje. Kdybych měla říct nějaký příklad, tak třeba Glennonina bulimie v pouhých deseti letech? Je možné, že tomu tak opravdu bylo, ale ze svého pohledu si to nedokážu představit, jelikož v deseti letech jsem si stále hrála s panenkami a takové věci neřešila. Další taková věc byla, když hlavní hrdinka začala rodit, ale jediné, na co myslela bylo, že se musí namalovat, aby první, co její dítě uvidí, byla krásná maminka. Tak při čtení téhle části jsem si opravdu ťukala na čelo a autorku chtěla profackovat.
Na druhou stranu kniha otevírá spoustu zajímavých témat a pro mě to nejvíce poutavé bylo těhotenství s vědomím toho, že vaše dítě bude postižené. Tohle je velmi těžké téma a přijde mi, že se o něm také moc nemluví. Když se Glennon dozvěděla, že její dítě nebude úplně v pořádku bylo ji to jedno. Chtěla to dítě. A to jsem obdivovala. Já bych nejspíš stejně nejednala, ač by to bylo hodně těžké. Ale po porodu se stalo to, v čem spočívá riziko. Dítě se nakonec narodilo naprosto zdravé. Tento případ mám i dokonce ve svém blízkém okolí a opravdu vás to donutí o takové věci více přemýšlet. Protože kdybyste se podívali zpětně, tak byste se zbavili úplně zdravého miminka. Líbilo se mi, že autorka zmínila i toto kontroverzní téma a donutila čtenáře se zamyslet.
Celkově musím říct, že se mi kniha líbila, ale nebyl to zážitek, který bych chtěla zažít znovu. Knihy plné emocí a myšlenek mám ráda, ale tady mi to nějak nesedlo. Přiznám se. Nejdříve jsem knihu ohodnotila čtyřmi hvězdičkami, ale po pár dnech se mi hodnocení rozleželo v hlavě a já dala tři a půl. Byl to za mě takový lepší průměr, který sice můžu doporučit, protože vám ukáže jiný pohled na spoustu okolností, ale zároveň nemáte potřebu takovou knihu číst znovu a všude o ní mluvit.
Ještě bych se chtěla omluvit za to, pokud vám přišlo, že toho o ději zmiňuji až moc. Za mě je totiž kniha spíše o pocitech než o samotném ději, a proto to na mě jako spoilery nepůsobí. Ale chápu, že někomu to může přijít jako opak.
Nemohu říci, že bych si se samotnou Glenon sedla. Je vidět, že si za svůj život toho hodně prošla, a že to zrovna nebyly ty nejlepší věci. Hodně se mi líbilo, jak se snažila najít sama sebe, pochopit se a co nejvíce se poznat. Za to ji obdivuji, že k tomu měla dost velkou sílu.
Když to vezmu, tak příběh doporučuji všem, kteří se nad knihou chtějí zamyslet a uvažovat i nad sebou. A pokud nechcete uvažovat, tak si můžete přečíst příběh o někom, kdo to v životě neměl vůbec jednoduché, a o tom, jak se chtěl a následně se i snažil změnit.
Tato monografie je o jejích bojích s manželovou nevěrou a o nalezení sebe sama. Opravdu jsem si užila první půlku knihy, ale druhá část byla, z mého úhlu pohledu, slabší.
Velice se mi líbily její myšlenky o bolesti a vypořádání se s ní, ale nakonec to nebylo to, co jsem hledala. Bojovnici za lásku hodnotím třemi hvězdičkami, knihu doporučuji zralejším čtenářům.
Teď už k samotnému příběhu. Kniha je autobiografií Glennon Doyle. A to je možná to, na čem u mě celý příběh stál a taky padal. Příběh ve mně chvilkami budil dojem, že ačkoliv jde o autobiografii, autorka se ho snaží tak nějak vylepšit, což na mě nepůsobilo moc dobře. Autorka působila mnohdy dost zmateně a popisovala svoje pocity nějakým způsobem, ale pak se vlastně zachovala jinak. Přišlo mi až neuvěřitelné, čím vším si autorka procházela, jak lehce se z toho dostala a jak to všechno překonala.
Co knize rozhodně nepřidá je fakt, že čtenář se už na začátku knihy dozvídá, jak to celé skončí. To mi přišla škoda a vlastně mi to trošku kazilo nutkání číst dál, které by čtenář měl u knihy mít. Za celou dobu jsem si ani moc neoblíbila postavy. Sice jsem o nich četla, ale bylo mi vcelku jedno, co se s nimi stane. Můj další problém byly některé pasáže o Bohu a víře, to za mě byly části, které se mohly z příběhu vypustit.
Glennon prakticky od dětství prochází šílenými zkušenostmi – nejprve bulimie, později alkoholismus, dobrovolný potrat… Celá úvodní část knihy, kde popisuje tyto zážitky, je dost těžce stravitelným soustem. Musím říct, že jsem vlastně ani moc nepochopila, jak mohla do něčeho takového spadnout, protože z jejího popisu měla báječné rodinné zázemí. Celkově pro mne byla Glennon tak neuchopitelnou postavou, že ani nedokážu říct, že bych jí na její cestě k „osvobození“ nějak zvlášť fandila.
Kdo mně ale vrtal hlavou mnohem víc, byla postava jejího manžela Craiga, který se v knize několikrát projevil jako někdo, koho by každá soudná žena měla poslat do háje, po odhalení jeho nevěry ale zase začal z vyprávění Glennon působit jako muž snů… Moc nevím, co si o jeho charakteru myslet a naprosto se mi nechce věřit, že by někdo mohl projít takovým morálním „prozřením“. Možná jsem moc skeptik 🙂
Tak či tak mě tato kniha bohužel úplně neoslovila. Nějak nesouzním s tím, že se konkrétní manželský příběh dvou konkrétních lidí zobecňuje na nějaké stereotypní pravdy o mužích a ženách. Já čekala od Bojovnice za lásku něco hlubšího – tohle bylo na mě až moc „americké“, a to včetně poněkud kýčovitého happy endu…