Obsahově, stylisticky a kompozičně velmi zajímavé dílo určené náročnějším čtenářům. Válečné události v Německu jsou vylíčeny pomoci příběhů dvou dětí. Siggi žije v Berlíně v rodině střední vrstvy. Otec je zaměstnán u Divize, kde odstraňuje nevyhovující slova jako např. láska, milost, slib, kapitulace apod. Její matka vede svou účetní knihu, do níž zapisuje všechny věci, které v domácnosti mají. Erich je jedináček, který žije s rodiči na farmě, kde pracují cizinci, bydlí ve stodole. Erich jim donese oblečení po otci, který je na frontě. Cizinci jsou zajatci a Erich najednou rozumí jejich jazyku – polštině. Klade si nejrůznější otázky, marně čeká na uspokojivé odpovědi. Jeden jeho spolužák mu řekne, že je Polák, který je osvojen. Erich se na to matky ptá, ta mu sice nedá odpověď, ale chová se k němu od tohoto momentu jako k těm cizincům, co u nich pracují. V románu je plno paradoxů, jak to bylo i ve skutečnosti za války v Německu. Např. teta Uschi se provdá za mrtvého Gerharda, kterého ani nikdy neviděla, hlavně, že byl Němec a měl čistou krev. Absurdní leták o „dvou“ možnostech, z nichž nakonec vyplyne jedna – vyhrát válku atd.
Zajímavý je vypravěč, „vytoužené dítě“, jakási budoucnost spatřená ve vodě, sfouknutá svíčka nebo spadlá hvězda. Nebo taky duch dítěte, které přišlo na svět postižené a rodiče požádali Hitlera o možnost eutanazie. Toto vytoužené dítě nás provází celým románem, tajemný vypravěč vidí a cítí to, co Siggi a Erich.
Siggi a Erich se náhodně setkávají v rozbombardovaném Berlíně, schovávají se v divadle. Je to v době, kdy už se veřejně mluví o kapitulaci Německa a kdy oba přišli o své nejbližší. Duch dítěte je pořád s nimi jako jejich stín. Děti si kladou nejrůznější otázky, např. podle čeho si Hitler vybírá děti, kterým dává marcipán a jiné posílá do táborů. Jednou najde Erich Siggi těžce poraněnou a znásilněnou, stará se o ni spolu s jednou paní až do jejího uzdravení. Erich zjišťuje, že jeho matka je naživu, odjíždí za ní a dává Siggi slib, že se vrátí. Po válce se jejich osudy rozcházejí, oba si založili své rodiny, ale po smrti svých partnerů se opět shledávají, a to v Berlíně v r. 1997.
Kniha nás nutí k přemýšlení o tom, že minulost nikdy nevymažete z paměti, vzpomínky na určité události se člověku ať chce nebo ne, pořád vracejí, a to různými způsoby. Je to dílo o tom, co dokáže propaganda, o tom, jak obyčejní Němci žili za války, jak je Hitler dokázal přesvědčivě obelhávat, jak mu věřili a byli přesvědčeni, že vše, co dělá, je správné.
Autorka poutavě vypráví nejen o osudech jednotlivých rodin, o osudech Siggi a Ericha nebo jiných dětí, ale mistrně zvládá nahlédnutí do jejich psychiky, do jejich nitra. schovat popis